Když jsem nedávno natáčel protivládní demonstrace v Thajsku, denně jsem věnoval chvíli upřesňování svých plánů na pokrytí místní největší mezinárodní události roku – EXPA 2010 v Šanghaji. Jeden pozdní večer mě zachvátila hrůza, že jsme zapomněli na akreditaci pro slavnostní zahájení výstavy, která je odlišná od akreditace na EXPO samotné. Okamžitě jsem vstal a e-mailoval jedné z čínských producentek, které se mnou na přípravě reportáží ze světové výstavy spolupracují. Ráno jsem ve schránce našel následující odpověď: „O akreditaci na zahajovací slavnost jsem požádala před několika měsíci. Doposud žádná odpověď. Nikdo nebere telefony, mobily, neodpovídá na e-maily, nic. EXPO by se mělo přejmenovat na CHAOS. Ani uživatelské jméno a PIN, co mi opakovaně dali pro webové stránky, nefunguje. Nevědí, co dělají. Diskusní místnost na MSN pro asistenty zahraničních médií je plná nadávek na EXPO...“ Práce zahraničních novinářů ze svobodných médií není v komunistické Číně jednoduchá. Ale potíže během EXPA jsem neočekával. Nejde o citlivou záležitost. EXPO není natolik politizované a kontroverzní, jako byly olympijské hry v roce 2008, pořádá se letos v jednom z nejúžasnějších měst světa a pořadatelé slibují udělat všechno pro to, aby výstava byla ohromujícím úspěchem. Už dnes je jasné, že jde o nejdražší a největší EXPO v historii, s největším počtem zúčastněných zemí a mezinárodních organizací a s největším počtem návštěvníků. Pořadatelé odhadují, že expozici sto devadesáti států zhlédne během šesti měsíců na 70 milionů turistů.
EXPO za všechny peníze
Výběr místa pro konání EXPA v Číně nemohl být lepší. Východočínská metropole je exemplárním příkladem čínského hospodářského růstu. „Šanghaj je šílené město,“ říká Er Tung-čchiang, renomovaný fotograf, který město dokumentuje již třicet let. Pokračuje: „První velký rozvoj nastal ve 20. a 30. letech minulého století, kdy Šanghaj paralelně budovali Francouzi, Britové a Američané, kteří tady měli svá teritoria. Během druhé světové války a po nástupu komunistů k moci v roce 1949 se veškerý rozvoj města zastavil. Ale poté, co Teng Siao-pching otevřel Čínu světu v roce 1979, nastala další obrovská změna. Za posledních 20 let jsem byl svědkem rozvoje, který ve většině zemí trvá dvě až tři generace.“ Šanghaj je navíc uvolněnějším a přátelštějším městem pro pořádání mezinárodní události než orwelovsky paranoidní Peking. Nikdo neočekává v Šanghaji na ulicích statisíce ozbrojených policistů, vojáků a tajných jako při olympijských hrách před dvěma lety nebo při loňských oslavách 60. výročí založení ČLR. Lidé, kteří Čínu znají, pravděpodobně potvrdí, že devatenáctimilionová metropole je nejvíc kosmopolitním, nejintelektuálnějším a nejrozvinutějším městem v zemi. Když město získalo v roce 2002 privilegia pořádat EXPO 2010, rozhodli se organizátoři jeho reputaci ještě zkrášlit. Vrhli se do příprav s energií a rychlostí, která je možná pouze v Číně. Když se jedná o reputaci země při mezinárodních událostech, čínská vláda nehledí na peníze či na pracovní zdroje. Nešlo jen o výstavbu výstavního areálu. Město samotné prošlo obrovskou obnovou. Opravovaly se všechny starší fasády v rozsáhlých částech téměř dvacetimilionové megalopole, předělávaly se chodníky centrální Šanghaje a vozovky dostaly nový povrch. Největší rekonstrukcí své historie prošlo i legendární nábřeží řeky Huangpu, tzv. Bund. A vznikly též nové linky metra.
Od dobře informovaných a spolehlivých zdrojů v Šanghaji jsem slyšel historku, že když primátor Prahy Pavel Bém navštívil čínskou metropoli v roce 2005, nabídl, že by Česká republika mohla Šanghaji během pár let pomoci postavit kilometr metra. Odpověď úředníků města zněla, že si metropole sama do zahájení výstavy postaví pět nových linek v celkové délce přes sto kilometrů. A dokázali to. „V Praze slavíme otevírání nových stanic, tady slaví otevíraní nových linek,“ pronesl v březnu nejmenovaný zaměstnanec českého pavilonu na EXPU 2010.
Buďte civilizovaní
Šanghaj je dnes ukázkou dynamického a moderního velkoměsta jednadvacátého století a skvěle se hodí pro pořádaní mezinárodní velevýstavy, jejíž slogan je: „Lepší město, lepší život.“ Pořadatelé EXPA se ale nekoncentrovali jen na nové výstaviště nebo na opravy v metropoli. Zaměřili se i na chování obyvatel Šanghaje a 8. září roku 2008 zahájili kampaň „Buďte civilizovaní“. Šéfem iniciativy je vysoce postavený funkcionář šanghajského Úřadu propagandy Ma Čchun-lej, který vysvětluje: „Chceme hostovat úspěšné, nádherné a nezapomenutelné EXPO. Vedle výstavby areálu výstaviště a zlepšení infrastruktury města by se měla zlepšit také civilizovanost jeho obyvatel. Přišli jsme proto s plánem rychlého zlepšení úrovně chování obyvatel před zahájením výstavy, kterou chceme udržet po celých 180 dní EXPA. A s tímto mechanismem chceme pokračovat i po jeho skončení.“ Na otázku, co zlepšením civilizovanosti obyvatel myslí, Ma odpoví: „Máme v Číně dvě stará přísloví. Jedno říká, že povahu člověka poznáte, když má tři roky. To znamená, že když si jednou vypěstujete špatný návyk, je těžko jej změnit. Druhé říká, že ušlechtilost nevypěstujete ani za tři generace. To znamená, že trvá strašně dlouho vypěstovat dobré návyky. Věřím, že je velmi těžké změnit lidské zlozvyky. Došel jsem k závěru, že se to snadněji řekne, než udělá. Je to dlouhý proces. Všichni vědí, že nemají pohazovat odpadky nebo nepřecházet ulici, jak se jim zlíbí. A nikdo to nedělá, pokud jim to denně připomínáte. Ale pak se vše vrátí do starých kolejí. Je to velmi těžké.“ Někdo se může podivit, jak to asi proboha vypadá v jiných čínských městech, jestliže vládní činitelé nejpokrokovější metropole v zemi cítí potřebu jeho obyvatele civilizovat. Jedna má známá – absolventka sinologie – jednou podotkla: „Čínská vláda nedělá nic normálně, nic s mírou. Nic není spontánní, všechno je křečovitě zinscenované. A vše se musí kontrolovat.“ Možná že se ten postřeh dá přenést i na výchovnou iniciativu v Šanghaji. V praxi kampaň probíhá následovně. Město naverbovalo k úkolu desetitisíce dobrovolníků, kteří jsou rozděleni do mnoha skupin. Jedna například prochází parky, sbírá odpadky, leští odpadkové koše, rozdává lidem letáčky o EXPU a poučuje je, aby neházeli smetí na zem. Jiné skupiny dobrovolníků hlídkují v metru a dávají pozor, ať se lidé nepředbíhají a netlačí. Wang Jie-pching je jednou z vedoucích Úřadu civilizace a dohlíží na dobrovolníky ve stanici metra Ženmin Kuang-čchang v jedné z nejrušnějších částí města. Upřesňuje, že během EXPA budou dobrovolníci pomáhat i bloudícím turistům, hlavním úkolem ale je udržovat pořádek: „Toto je přestupní stanice a ve špičce tady proudí strašně moc lidí. Bez pořádku to tady bude chaotické a nebezpečné. Lidé musí být civilizovaní. Říkáme lidem, aby na eskalátorech stáli na pravé straně a chodili po levé. Naučili jsme se to od rozvinutých zemí.“
Občane, převléct!
A jsou tady i skupiny dobrovolníků, kterým čínská média přezdívají pyžamová policie. V Šanghaji a některých jiných čínských městech s vlahým klimatem je častým zvykem chodit na procházky nebo nákupy v pyžamu. Dobrovolníci z pyžamové policie pak tyto „hříšníky“ žádají, ať se jdou domů převléct a nedělají před cizinci ostudu. Osobně jsem byl překvapen, jak dobře a otevřeně občané kosmopolitní metropole poučování dobrovolníků přijímají. Nikde jsem nezaznamenal ani náznak konfliktu. Naopak, většina pokáraných jen souhlasně přikývne nebo se dokonce omluví. Práci dobrovolníkům usnadňuje fakt, že většina obyvatel Šanghaje je na EXPO nesmírně hrdá. Žádná jiná země na světě nemá schopnost či možnost zmobilizovat tolik dobrovolníků jako Čína. Podle již zmíněného vedoucího iniciativy „Buďte civilizovaní“ Ma Čchun-leje bude jen v areálu EXPA každý den pomáhat 77 tisíc dobrovolníků. Přímo ve městě jich pak bude dalších 130 000. Budou asistovat turistům, pomáhat dopravní policii, překládat, poskytovat první pomoc nebo dohlížet na udržování pořádku. Během šesti měsíců trvání výstavy se jich tak v dobrovolinzercených pozicích vystřídají dva miliony. Kdo tvoří tuhle armádu? Většinou studenti a důchodci z celé Číny, ale přijedou i nadšenci ze zahraničí.
Při mé poslední návštěvě mě Šanghaj nadchla. Vše se zdá připravené na největší čínskou party roku. Dojem, alespoň zahraničním novinářům, kazí pouze naprostá neschopnost či neochota tiskové kanceláře pořadatelů světové výstavy. Několik měsíců jsme se například marně snažili získat rozhovor s některým z mluvčích šanghajské výstavy. Nakonec jsem se spojil s dalšími evropskými televizními stanicemi a konečně jsme společně dostali možnost někoho zpovídat. Jako obvykle jsme museli poslat otázky předem. K očekávanému rozhovoru se ale po hodinovém čekání nedostavil mluvčí, nýbrž jedna z funkcionářek organizačního výboru. Postarší vystrašenou ženu přivedla neznámá slečna a vysvětlila: „Všichni naši mluvčí jsou zaneprázdněni.“ Na námitky, že nám rozhovor byl přislíben a čekali jsme na něj měsíce, jen pokrčila rameny. Ukázalo se, že hovoříme s jednou z vedoucích stavebního výboru areálu výstavy Čou Min-chua. Na otázky odpovídala sotva zaslechnutelným hlasem a občas se dívala do poznámek. Ke konci mě napadla ještě jedna neplánovaná otázka: „Co chce Čína expozicí svého pavilonu říci světu? Jaký vzkaz?“ – „To vám nemohu říct. Musíte se zeptat jí,“ ukázala na onu mladou slečnu. „Tuto otázku jsem nedostala. Nejsem na ni připravená. Nemohu vám odpovědět. O otázce jsem nevěděla.“
Někteří kritici EXPA tvrdí, že jde o předraženou a přežitou akci, kde jde hlavně o vzhled a o to, vyvolat ohromující dojem, bez jakékoliv vnitřní podstaty nebo náplně. Odpověď člověka, kterého tiskový výbor mezinárodní výstavy posílá, aby hovořil se zahraničními médii, kritiku skeptiků potvrzuje. Necelý týden před slavnostním zahájením stále nevíme, zda se jej můžeme zúčastnit, a neví to ani jeden akreditovaný zahraniční novinář v Číně. To je tu ale normální. Ostatně komunisty vybrané zpravodajské organizace, které nakonec směly v loňském roce natáčet vojenskou přehlídku uspořádanou v Pekingu k 60. výročí založení ČLR, se o tom dozvěděly o půlnoci před výročím, tedy několik hodin před přehlídkou.
O autorovi| Tomáš Etzler, redaktor ČT
