Podle jiných zdrojů vychází konzumace odlišného druhu masa také z tamějšího náboženství.
Některá jídla na čínských jídelních lístcích mají zcela bizarní názvy, ve kterých se cizinec jen těžko vyzná. To byl také jeden z důvodů, proč se již v průběhu příprav letních olympijských her v Pekingu pustili organizátoři do kuriózního boje s majiteli restaurací. Požadovali po nich, aby názvy na svých jídelních lístcích přejmenovali. Svůj nátlak odůvodnili tím, že by se zahraniční návštěvníci her v nabídce nevyznali. Tak například bylo nutné dát jiný název jídlu „dušené výkaly“, neboť ve skutečnosti se jedná o pokrm dušený kapr. Také název „spálená lví hlava“ může být pro hosta velmi zavádějící, protože ve skutečnosti žádného lva nekonzumuje. Jedná se totiž o kuličky z vepřového masa.
Čínská etiketa stolování zahrnuje pravidla, jak mají stolovníci sedět, děkovat, připíjet, začínat a končit s konzumací jídla. Kromě toho si Číňané potrpí na včasné příchody ke stolu. Přesto se striktního dodržování všech pravidel nedrží často ani samotní Číňané. Jsou velmi náročná a liší se podle regionů.
Čínský způsob stolování je do jisté míry obřad, který trvá v průměru tři hodiny a má několik chodů. Začíná se čajem, potom následuje předkrm, už ten je složen z několika druhů specialit (anýzová vejce, marinovaná okurka, nakládané zelí aj.), pak následují jídla z drůbeže (fénix s drakem, kuře kung pao aj.), ryby (kapr chung šao, úhoř po čínsku, žraločí ploutve na sádle), mořské produkty (hřebenatky v rajčatové omáčce, mořská ouška dušená se šunkou) a masitá jídla (vepřový bůček s kapustičkami, svíčková s řapíkatým celerem). Polévka se dle místních zvyklostí podává (na rozdíl od nás) až na konci hodování, někde se jí v průběhu celého „stolovacího ceremoniálu“. Po celou dobu stolování se popíjí čaj.
Zatímco u nás se říhání považuje za neslušné, v Číně je tomu naopak. Správné odříhnutí ukončuje jídlo a znamená, že se strávník najedl dosytosti.
Jestliže se hodování účastní více než tři strávníci, pokrmy se zpravidla podávají u kulatého stolu, aby měl každý k mísám s jídlem stejně daleko. Pokud nám hostitel podá kousek jídla, je zdvořilé poděkovat. Hostitel nám tak prokazuje pozornost.
Rýže může být pokládána za čínskou národní rostlinu. Nejstarší mýty dokonce hovoří o vzniku rýžových zrn z těla jisté bohyně. Ty novějších zas věří, že rýže a obiloviny pocházejí přímo z Nebeské nebo Podzemní říše, někdy ji lidé dostávají jako dar jindy si je sami ukradnou.
I když je pro Evropany rýže symbolem Číny, na severu země ji zastupují jiné obiloviny. Rýže je základní složkou potravy hlavně ve střední a jižní Číně, tedy jižně od řeky Jang-c’-ťiang.
Staré čínské rčení říká: „Rýže není jen potravina, rýže je život.“ Doslova miliardy lidí na celém světě jsou na rýži životně závislé, což z ní činí jednu z nejdůležitějších, ne-li nejdůležitější plodinu, kterou kdy lidstvo zkultivovalo.
