ALŽÍR Alžírský obchodník Abdelkrim Salouda zažil čínskou ekonomickou expanzi na vlastní kůži a vůbec se mu to nelíbí. Před několika dny se totiž zapletl do hromadné roztržky mezi čínskými přistěhovalci a místním obyvatelstvem.
„Urazili nás svým nevhodným chováním. Večer pijou pivo, hrají karty a nosí před námi kraťasy,“ říká oddaný muslim z předměstí alžírského hlavního města Alžíru.
V Africe, v Evropě, na Blízkém východě i ve Spojených státech může čínská snaha o ekonomickou expanzi vyvolávat strach a odpor.
S devizovými zásobami ve výši 2,13 bilionu dolarů se z Číny stává jeden z největších zahraničních investorů na světě. Její postupy však v zemích, kam investuje, často vyvolávají xenofobii.
Před dvaceti lety by se čínské zahraniční investice daly spočítat na prstech jedné ruky a nedosahovaly žádných závratných rozměrů. Dnes je však Čína šestým největším zahraničním investorem na světě. Dokonce už například vystřídala i Spojené státy na pozici hlavního investora v Africe.
To však s sebou nese i velké problémy. Některé země Číňany obviňují, že se je snaží připravit o zásoby nerostných surovin. Vznikají také podezření, že za čínskými investicemi se ve skutečnosti skrývají jiné zájmy geopolitického charakteru. Jednou z třecích ploch je čínská snaha vyvážet s investicemi i vlastní pracovníky. „Je to zcela nový jev, odehrává se ve velkých objemech a jsou v něm kromě velkých výhod skryta i obrovská rizika,“ říká Kerry Brown z londýnského think tanku Chatham House.
Čína přitom v současnosti reaguje na pokračující ekonomickou krizi tím, že do zahraničí vyváží ještě více ze svých devizových rezerv. Dříve své dolary držela v bankách nebo za ně nakupovala americké vládní dluhopisy. Teď je za bezpečný přístav nepovažuje a raději investuje. Je také evidentní, že země, která nemá dostatek vlastních zdrojů nerostných surovin, se právě teď snaží ovládnout jejich naleziště v zahraničí a zajistit si tak přísun kovů a fosilních paliv pro budoucí období hospodářského růstu.
Zkušenost alžírského obchodníka přitom není univerzální. V mnoha jiných zemích lidé čínské investice vítají. Výhodou je například přísun peněz na výstavbu infrastruktury, kterou nechtějí financovat západní země, nebo konkurence, která sráží tržní ceny v mnoha odvětvích. Také alžírská vláda navzdory nedávnému mezikulturnímu incidentu vítá čínské investice. To samé platí pro Kongo, které získá devět miliard dolarů v rámci programu nerostné suroviny za infrastrukturu. Čína vybuduje v Kongu cesty, školy a nemocnice, za což získá právo těžit suroviny v konžských dolech. „Jsme velice rádi, že se nám daří spolupráce s Čínou. Navzdory některým tvrzením není pravda, že na stavbách pracují jen Číňané, je tu i spousta pracovníků z Konga,“ prohlásil konžský prezident Denis Sassou-Nguesso při nedávné návštěvě rozestavěné hydroelektrárny, kterou platí čínští investoři. V Rusku naopak mají z Číňanů strach. Ruské úřady odhadují, že v oblastech na Dálném východě žije asi 350 tisíc čínských přistěhovalců, mnozí ilegálně. V oblasti, která je desetkrát větší než Francie, je přitom jen o něco více než sedm milionů obyvatel. Na otázku, zda to Moskvě ztěžuje kontrolu nad touto částí Ruska, nejmenovaný ruský imigrační úředník jen povytáhne obočí. „Je to hrozba. Neměla by se přeceňovat, ale hrozba to je,“ říká úředník, který si kvůli citlivému tématu nepřeje být jmenován.
Strach vyvolává i to, že nad většinou čínských investic má přímou nebo nepřímou kontrolu stát. Americký Senát například v roce 2005 zablokoval prodej ropné společnosti Unocal do rukou čínské firmy CNOOC. Jeden senátor tehdy řekl, že tím by čínští komunisté získali přímou kontrolu nad strategickým zdrojem paliva.
V některých zemích se Číňané nechovají moc odpovědně k místním pracovníkům. Například v Zambii v roce 2005 zahynulo pět lidí při potírání nepokojů kvůli nevyhovujícím pracovním podmínkám v místních dolech a o rok později zabil výbuch v čínském dole 52 Zambijců.
