Ještě před několika málo lety si málokdo uměl představit, jaký vliv budou mít nové komunikační technologie na dnešního člověka. Technologie, zejména počítačové a komunikační, se posouvají dál a integrují se stále úžeji a organičtěji i do těch nejosobnějších oblastí lidského života. Síť internet a její přenosová kapacita se každý rok zdvojnásobí a počet lidí s pravidelným přístupem k síti dosáhl více než jedné a půl miliardy.
Právo musí reagovat Technologickému vývoji se neochotně a s časovým odstupem přizpůsobuje také právo: k pojmu člověka, fyzické osoby, subjektu práva neoddělitelně patří to, že je nadán jistým okruhem práv, která mu nelze odejmout. Těchto práv se člověk nemůže ani sám zbavit, byť by i z jakéhokoli důvodu chtěl. Historicky vzato jde o novinku, v dnešní podobě přijímanou někdy od osmnáctého století.
Například Listina práv člověka a občana z roku 1789, do dnešních dnů platná ve Francii. Představuje sama o sobě jeden ze vzorů pro moderní právní dokumenty o lidských právech. Listina práv člověka a občana ve svém článku 11 také říká, že „svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však zodpovídat za zneužívání této svobody v případech zákonem stanovených“. Zákaz přístupu neprošel Minulý týden Ústavní rada - francouzský politicko-soudní orgán s pravomocí revidovat znění přijatých právních norem a podobný českému Ústavnímu soudu - rozhodla, že některé části nově přijatého zákona na podporu rozšiřování a ochrany tvorby na internetu jsou v rozporu s francouzským ústavním pořádkem, a zrušila je.
Francie totiž tímto zákonem zavedla zvláštní orgán obdobný naší Radě pro reklamu - Vysoký úřad pro šíření děl a ochranu práv na internetu (Haute autorité pour la diffusion des ouvres et la protection des droits sur Internet, se znělou zkratkou „Hadopi“).
Hadopi měl zejména kontrolovat zneužívání internetu pro porušování autorských práv. Po takovém opakovaném prohřešku, na které by dotyčný byl upozorněn, by provinilci byl zakázán přístup na internet po dobu několika měsíců bez možnosti zajistit si jej u jiného poskytovatele. Potud jde o zprávu, která snad opravdu zajímá jen nahrávací společnosti a notorické nelegální sdíleče.
Ústavní rada se ale vydala velký kus cesty směrem k začlenění nových technologií do vnímání základních práv člověka a občana až v odůvodnění svého samotného rozhodnutí. Vyjádřila totiž, že „vzhledem k rozsáhlému rozvoji komunikačních služeb pro veřejnost prostřednictvím internetu a vzhledem k významu těchto služeb pro účast na demokratickém životě a vyjadřování myšlenek a názorů základní lidské právo na svobodné sdělování myšlenek a názorů, tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, zahrnuje svobodu přístupu k těmto současným komunikačním prostředkům“. Jinými slovy - právo na přístup k internetu je nyní ve Francii součástí základních lidských práv.
Nové obzory před námi Co to znamená pro nás? Jde především o signál, že se internet a moderní komunikační technologie jako takové pomalu mění z novinky vyhrazené pro hračičky v integrální součást každodenního života člověka, a to včetně života společenského a politického. To, kdy a v jaké podobě začneme i u nás otevřeně považovat připojení k internetu za nezadatelné lidské právo, je ale zatím těžko říct; lidstvo občas umí být v těchto věcech velmi krátkozraké.
Například jistý Henry Leavitt Ellsworth, komisař Patentového úřadu Spojených států, již v polovině devatenáctého století předvídal, že s ohledem na přetížení jeho úřadu se musí blížit doba, ve které nebude tolik nového objevováno; mimochodem to, že by řekl, že vše již bylo vynalezeno a nic nového vynalézt nelze, je pouhá populární dezinformace. Co je však dle mého názoru důležitější: i přesto, že se dnešní člověk chtě nechtě dívá na historii tak trochu s despektem tvora, který s naprostou samozřejmostí využívá dary milénií soustavného objevování a výzkumu doslova ke všemu, cestami ke hvězdám počínaje a kulinářským uměním konče, ještě jsou před námi nové obzory k objevování a stále ještě nás svět umí překvapit.
Jde především o signál, že se internet a moderní komunikační technologie pomalu mění z novinky vyhrazené pro hračičky v integrální součást každodenního života člověka
O autorovi| Martin Strnad, právník
