Před třiceti lety, 25. července roku 1978, se v oldhamské porodnici v britském Manchesteru narodila Louise Joy Brownová jako první dítě počaté „ve zkumavce“. Svět byl v šoku.
Noviny přinášely na prvních stránkách palcové titulky věštící vše od světlých zítřků až po soumrak lidstva. Zástupci katolické církve protestovali. Na pět tisíc britských neplodných manželských párů se okamžitě přihlásilo ke stejnému zákroku v naději, že se i oni dočkají vytouženého potomka.
Odhaduje se, že za tři desetiletí přišly na svět díky „oplození ve zkumavce“ asi čtyři miliony dětí. Potomků se dočkali rodiče, kteří by jinak vlastní dítě nikdy neměli. Rozhodně je co bilancovat a je nad čím se zamýšlet do budoucnosti.
Směšně jednoduché Početí Louise Brownové se s odstupem času zdá směšně jednoduché. Přesto gynekologovi Patricku Steptoeovi a embryologovi Robertu Edwardsovi trvalo plných patnáct let, než jej zdokonalili natolik, aby jejich pacienti měli reálnou šanci na narození dítěte.
Paní Lesley Brownové odebrali dozrálé vajíčko a to smíchali v živném roztoku se spermiemi jejího manžela Johna Browna. Do rána druhého dne bylo vajíčko oplozeno a začalo se vyvíjet v zárodek. Ten lékaři vpravili paní Brownové do dělohy, kde se dál nerušeně vyvíjel. Podobný postup mohl zajistit narození dítěte jen některým rodičům. Například ženám, u nichž po zánětlivém onemocnění došlo ke srůstu vejcovodů a „ucpané“ místo se stavělo do cesty vajíčku a spermiím jako neprostupná bariéra.
Jiné, velmi časté typy neplodnosti, například ty, které jsou vyvolány poruchami v tvorbě a zrání spermií, vyřešit nedokázal.
Po Louise Brownové se záhy narodily další „děti ze zkumavky“. Rychle se rozšiřoval i rejstřík technik a s tím i spektrum zvládnutelných poruch plodnosti. Jedním ze zásadních mezníků bylo zavedení techniky injekce spermie počátkem 90. let.
Při ní je mužská pohlavní buňka vpíchnuta do nitra vajíčka jemnou skleněnou kapilárou. Do vajíčka tak pronikne i spermie, jež by sama oplození nikdy nezvládla. Lze tak oplodnit vajíčko dokonce i nezralými mužskými pohlavními buňkami, které ještě nedokončily proměnu v plnohodnotnou spermii.
Také u žen došlo k výraznému posunu hranice možného. Embryo vzniklé oplozením darovaného vajíčka mohou donosit i ženy po menopauze. Nejstarší ženou, která po takovém zákroku porodila dítě, se letos stala sedmdesátiletá Omkari Panwarová z Indie.
Embryo vzniklé „oplozením ve zkumavce“ je možné pěstovat v laboratorních podmínkách až jeden týden. V tomto krátkém období lze zárodek nejrůznějšími způsoby prověřit. Embryologové z něj mohou například odebrat buňku a tu podrobit genetickým testům. Ztráta jedné buňky embryu neublíží, a to se dál zdárně vyvíjí. Výsledky testů se používají v boji se závažnými dědičnými chorobami.
Nastávající rodiče, v jejichž rodině se dědičné onemocnění vyskytuje, neriskují narození postiženého dítěte při přirozeném početí. Podrobí se „oplození ve zkumavce“. Pokud vše dobře dopadne, vznikne hned několik embryí. Každé je geneticky testováno a pro přenos matce je pak vybrán jen zárodek, který nezdědil genetický defekt.
Lze tak například vyloučit narození dítěte s cystickou fibrózou, hemofilií nebo Duchenneovou svalovou dystrofií.
V roce 1999 byl tento postup využit pro záchranu života sedmileté Molly Nashové trpící dědičnou Fanconiho anémií. Jedinou naději nabízela smrtelně nemocné dívce transplantace krvetvorných buněk od zdravého dárce. Vhodný dárce ale nebyl k dispozici. Proto se manželé Nashovi rozhodli Molly dárce opatřit.
Z embryí počatých ve zkumavce vybrali genetici zárodky, které nezdědily vlohy pro Fanconiho anémii. Zároveň vybírali embrya tak, aby narozený sourozenec mohl Molly darovat životodárné krvetvorné buňky.
Všechno dobře dopadlo. Z geneticky testovaného embrya se narodil Mollyin bratr Adam. Buňky získané z jeho pupeční šňůry zachránily Molly na poslední chvíli život. „Oplození ve zkumavce byl obrovský skok,“ říká jeden z průkopníků této metody australský embryolog Alan Trounson. „Když jsme s tím začínali, neuvědomovali jsme si to. Nikdo si neuměl představit, že by mohlo takhle dobře fungovat. Nikdy jsme si nemysleli, že se rozšíří po celém světě.“ Naděje pro zcela neplodné Kam dospěje „oplození ve zkumavce“ za dalších třicet let? Na stránkách prestižního vědeckého týdeníku Nature se pokusilo najít odpověď na tuto otázku osm předních světových odborníků. Jistě ne náhodou hned čtyři vidí největší příslib v „umělých pohlavních buňkách“.
Lékaři by mohli komukoli vypěstovat jeho vlastní spermie či vajíčka. Dokonce by ani nezáleželo na tom, jakého je „dárce“ pohlaví. Ženám by mohli vypěstovat spermie a mužům vajíčka.
Podobné vize inspiroval svými nedávnými objevy japonský biolog Shinya Yamanaka, který cílenými zásahy do dědičné informace změnil zcela obyčejné buňky lidské pokožky na buňky, pro které se ujal odborný termín „indukované pluripotentní kmenové buňky“ nebo zkratka iPSC. V mnoha ohledech připomínají buňky raného zárodku a ve vhodných laboratorních podmínkách z nich lze vypěstovat jakýkoli z 230 typů buněk dospělého lidského těla.
Výjimkou nejsou ani pohlavní buňky. Naděje na zplození biologicky vlastního dítěte tak svitla i lidem, kteří v důsledku choroby nebo vývojové poruchy žádné pohlavní buňky nemají, a jimž stávající „oplození ve zkumavce“ nedokáže pomoct.
Pokračování na straně 26
Dokončení ze strany 25
„Každý člověk bez ohledu na věk bude moci mít dítě,“ předvídá na stránkách Nature přední vývojový biolog Davor Solter působící v singapurském Institutu medicínské biologie. „Novorozenec bude moci mít své vlastní dítě stejně jako stoletý stařec. To se může během příštích třiceti let lehce stát.“
Solter si je vědom, že takový počin by byl eticky silně kontroverzní.
Přesto se ho neobává.
„Bude to stejné jako s oplozením ve zkumavce. Až s tím začneme, bude nám to připadat hrozné, ale pak se to stane běžnou součástí našeho života.“
V tom s ním souhlasí i Alan Trounson. „Etika je na pochodu,“ tvrdí australský embryolog. „Co nám kdysi připadalo nebezpečné, to dnes vnímáme jako přijatelné.“
Další zajímavá vize, která zaujala hned několik expertů oslovených časopisem Nature se týká umělé dělohy a placenty. Dnes lékaři dokážou zachránit i novorozence, který přišel na svět 22. týden těhotenství, a snaží se tuto hranici dále posunout.
Na druhé straně se embryologové pokoušejí kultivovat zárodky do stále pokročilejších vývojových stadií. Scott Gelfand, který působí ve funkci ředitele Centra pro etiku při Oklahomské státní univerzitě, je přesvědčen, že nakonec se mohou oba výzkumné směry „potkat“. Výsledkem bude kultivační systém, který zajistí kompletní vývoj od oplození vajíčka spermií až po narození dítěte.
Podle Gelfanda by někteří lidé mohli v umělé děloze a placentě vidět řešení kolize mezi právy lidského plodu a právem žen na svobodné rozhodování o těhotenství.
„Vláda by mohla přijmout zákon, který bude požadovat, aby plody z přerušených těhotenství byly umístěny do umělé dělohy,“ říká tento významný odborník na etické otázky medicíny a vzápětí upozorňuje na možná úskalí.
„Ročně se provede jen v USA milion interrupcí. Pokud bychom všechny tyto zárodky umístili do umělých děloh s tím, že je po narození adoptují náhradní rodiny, museli bychom každý rok umístit do rodin milion nových dětí. To už vypadá jako noční můra, a proto bychom měli o těchto otázkách diskutovat už dnes. Myslíte si, že se to nikdy nestane? To jsme si mysleli o klonování až do narození ovce Dolly také...“
***
Naděje pro neplodné páry První dítě ze zkumavky dalo tisícům neplodných párů novou naději na potomka. Kam dospějí metody umělého oplodnění za dalších třicet let? Vize předních odborníků uveřejnil týdeník Nature.
Vědci předpokládají, že během příštích třiceti let se podaří vyvinout umělou dělohu. Nyní jde o experimentální zařízení a k pokusům se často využívají kozy. Plod je ponořen do vyhřívané lázně. Cévy pupečního provazce má napojeny na „hadičky“ vedoucí do výměníků. Ty slouží jako placenta, kde se krev zbavuje oxidu uhličitého a zplodin látkové výměny a obohacuje se o kyslík a základní živiny. Plod má v umělé děloze stále vyřazeny z činnosti plíce, podobně jako když se vyvíjí v těle matky. Velký problém představují spontánní pohyby plodu. Hrozí při nich vytržení „hadiček“ z cév. Proto je znehybněn podáváním léku, který mu zcela uvolní svaly. To ale vyvolává nežádoucí vedlejší účinky. Potřebuje totiž pohyb ke správnému vývoji svalů a nervů. Bez pohybu se mládě narodí „ochrnuté“.
Louise Brownová, první dítě na světě zplozené ve zkumavce, se narodila před 30 lety. „Otci“ malé Louisy byli gynekolog Patrick Steptoe a embryolog Robert Edwards.
O autorovi| Jaroslav Petr, biolog
Své vlastní dítě bude moci mít novorozenec i stoletý stařec
