Podle dostupných informací je u nás spotřeba zahraničních vín více než dvoutřetinová. Ať už levných či drahých. Vesměs však dotovaných či přivážených v obrovských lodních vacích v kontejnerech ze zámoří.
Jen zhruba 30 procent vín, která pijeme, pochází od našich moravských (a českých) vinařů. Víno je dnes byznys, ve kterém se moravský vinař víc a víc ztrácí. Export našich vín je díky dotovaným cenám v zemích EU de facto nereálný. Každý by si řekl, že v této situaci musí konat stát a vytvářet takové prostředí, které posílí naše vinařství, tak abychom byli schopni ustát tlaky zahraničních investorů skupujících naše vinice s cílem zaplavit náš trh řadou pseudodomácích značek tichých vín, podobně jako to funguje u vnímání pseudoruských sektů či privátních šumivých vín.
Agresivnímu postupu zahraničního kapitálu je dnes opravdu těžké odolat. A pokud se vám to podaří, můžete mít zrovna náhodou smůlu. Úspěch se prostě nevyplácí. Svědčí o tom právě probíhající spor Státní zemědělské a potravinářské inspekce s naším jediným vinařským družstvem – Templářskými sklepy Čejkovice.
Templářské sklepy Čejkovice údajně v roce 2009 řádně neprověřily původ u části vykupovaných hroznů. Svou kvalitou jsou vína v pořádku, to inspekce nerozporuje. Jak by také mohla, když je jako jakostní odrůdové dle zákona schválila k prodeji na základě detailního prověření. Pak ale „zjistila“, že údajně majitelé vinic rozporují možnost prodeje svých hroznů jednomu z dodavatelů Templářských sklepů. Podle vlastních vyjádření kontrolorů na to přišli tak, že si pěstitele „obtelefonovali“, aniž by u nich provedli řádnou kontrolu. Šéf inspekce z výsledků telefonického šetření ihned vyvozuje závěr, že jde o „exces“, a zvedá vlajku našich vinařů a hrdě prohlašuje, že inspekce moravské vinaře prostě nedá.
Otázkou je, o kterých vinařích inspekce mluví. Právě Templářské sklepy totiž opakovaně vykupují hrozny od největšího počtu vinařů na Moravě. Navíc jako jediní pravidelně inzerují možnosti výkupů hroznů a ročně ověřují tisíce těchto výkupů od drobných i velkých dodavatelů, a tedy nejvíce ze všech tuzemských producentů vín. Inspekce tedy chytila tzv. velkou rybu a jistě musí mít pádné argumenty obvinit lídra moravského vinařství z klamání a podvodu. Vždyť kontrolu provádí už pět měsíců a její argumenty by měly být zdrcující.
Bohužel tomu tak není. Inspekce dle svých prohlášení staví na tom, že při výkupu „neobtelefonovali“ zaměstnanci Templářských sklepů pěstitele hroznů z vykupovaných vinic. Tím si měli údajně ověřit, že nekupují něco jiného, než deklarují veškeré doklady vykupovaných hroznů. Soudně uvažující člověk si musí říci, že jde asi o vtip. Ale tady jde přece o vážnou věc, systém a právo. Nemůžu přece nikdy objektivně a zpětně prokazatelným způsobem telefonicky ověřit skutečnosti, za něž odpovídá jiný obchodní subjekt a které nelze spolehlivě či právně tímto způsobem vůbec ověřit.
Nicméně inspekce považuje toto za pochybení takového rozsahu, že vydává své tiskové prohlášení ještě před ukončením samotné kontroly, což je nejen protiprávní, ale také z pozice zneužití postavení státního kontrolního orgánu naprosto mediálně zdrcující.
Kdo vyřeší zamotaný a nepřehledný spor? Určitě čas. Ten však může být velmi dlouhý.
Můžou tomu však výrazně napomoci rozumně uvažující moravští vinaři, kteří sami promluví a i přes konkurenční trh přiznají, že stejné protiprávní jednání ze strany inspekce může brzy postihnout i je. Můžou to být také média, když se začne více mluvit o tom, proč není v zákoně uvádění pěstitele jako povinný údaj jasně definováno. Nebo třeba jak vůbec původ hroznů ověřuje sama inspekce. A v neposlední řadě to můžou být hlavně spotřebitelé, kteří se začnou ptát, proč v této zemi vlastně platí daně na úřední systém, který kontroluje něco, co předtím sám ověřil.
***
Inspekce své tvrzení staví na tom, že při výkupu „neobtelefonovali“ zaměstnanci Templářských sklepů pěstitele hroznů z vykupovaných vinic
O autorovi| TOMÁŠ SEDLÁČEK Spoluautor značky a loga Templářské sklepy Čejkovice
