EKONOMIKA
Do Bílého domu nastupuje Barack Obama s velmi ambiciózním ekonomickým plánem, který má pomoci Spojeným státům vypořádat se s následky krize a znovu nastartovat hospodářský růst. Prezidentské křeslo ale přebírá v době, kdy míra nezaměstnanosti přesahuje sedm procent. Jen loni ztratily práci skoro tři miliony Američanů.
Základní prioritou nového prezidenta a jeho ministra financí Timothyho Geithnera bude prosadit v Kongresu co nejdříve nový ekonomický plán, který bude stát federální kasu osm set miliard dolarů. Zaměří se na tvorbu nových pracovních míst. Obama už prohlásil, že chce investovat hlavně do oprav silnic a mostů, do školství a do elektrické rozvodné sítě. Peníze chce nalít i do systému Medicaid, což je zdravotní systém pro nízkopříjmové skupiny, důchodce či nezaměstnané. Obama chce pomáhat ekonomice především formou vládních investic, které mají dosáhnout 550 miliard, zbylá část plánu připadne na daňové úlevy, které nastupující prezident slíbil během volební kampaně. O b a m a zdědí i pol o v i n u z původního sedmisetmiliardového
záchranného balíčku, který schválil Kongres v říjnu. Demokraté v kongresu si přejí, aby peníze spíše než bankám pomohly přímo vlastníkům domů, kteří nejsou schopni splácet své hypotéky, a aby stát více kontroloval, co banky s vládní finanční pomocí dělají.
Největším dlouhodobým problémem, se kterým se bude muset Obama vypořádat, je rostoucí deficit federálního rozpočtu. Ten může podle odhadů Kongresu letos dosáhnout 1,2 bilionu dolarů. Podle některých ekonomů se deficit ale po zavedení záchranných balíčků vyšplhá až k astronomickým dvěma bilionům, což je 14 procent amerického HDP.
ond
VÁLKA
J edním z mála významných lidí v USA, kteří se včerejší inaugurace neúčastnili, byl Robert Gates. Bylo to z bezpečnostních důvodů (aby nebyla celá americká administrativa na jednom místě), ale také proto, že pro Gatese se včerejškem nic nezměnilo. Zůstává totiž ministrem obrany.
V této funkci má dopomoci Obamovi k tomu, čeho dosáhl v posledním roce vlády George Bushe.
K obratu ve válce.
Ale už nikoli v Iráku, kde se situace zlepšuje a odkud chce Obama stáhnout všech sto čtyřicet tisíc amerických vojáků a „ukončit válku“. Po „vítězném odchodu“ z Iráku chce Obama zaměřit pozornost na Afghánistán, kde se situace naopak zhoršuje. Zlepšení má být dosaženo stejně jako v Iráku vysláním posil – mluví se o 30 tisících vojácích.
Afghánistán ale není Irák a bojové operace tam probíhají v mnohem obtížnějším terénu. Ani vyslání posil nemusí proto stačit k obratu v tamní válce.
lup
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Před svým zvolením Barack Obama nesliboval Americe černou, ale zelenou revoluci. Pomoci by mu v tom měl nový ministr energetiky, Američan čínského původu Steven Chu, nositel Nobelovy ceny za fyziku.
Podle Obamových plánů by se Spojené státy, které za George W. Bushe odmítly přijmout Kjótský protokol a v podstatě tak sabotovaly boj proti globálnímu oteplování a za omezení znečišťování planety, měly stát světovým lídrem zelených technologií. Obamu k tomu nevede jen přesvědčení, že globální oteplování je skutečná a vážná hrozba, jak tvrdí drtivá většina světových klimatologů, ale také strategické důvody.
Spojené státy jsou dnes sice stále jednoznačně nejsilnější vojenskou mocností světa, ale extrémní závislost na dovozu fosilních paliv, především ropy, je činí velice zranitelnými.
Podle Obamových plánů by se měla závislost USA na ropě z Blízkého východu či Chávezovy Venezuely snížit do roku 2030 nejméně o třetinu proti současnému stavu. V rámci tlaku na ekologičtější technologie chce Obama zdražit emisní povolenky pro americké podniky, investovat 150 miliard dolarů do výzkumu a vývoje hybridních motorů pro auta a do obnovitelných zdrojů energie, jako je sluneční záření či větrná energie.
Zelená revoluce nepřichází ve šťastné době. Ekologické technologie jsou alespoň z počátku dražší než jejich „špinavější“ varianty. Prudký pokles ceny ropy snižuje tlak na využití alternativních technologií, jako je například masové rozšíření elektromobilů. Problematický je také Obamův odpor k rozšiřování jaderné energetiky.
lup
ZAHRANIČNÍ POLITIKA
Zahraniční politika by měla zvrátit jistou izolaci, do níž se USA za George W. Bushe, hlavně kvůli válce v Iráku, dostaly. Obama na post šéfky diplomacie vybral svoji soupeřku v boji o demokratickou nominaci Hillary Clintonovou. Ta se bude moci opřít nejen o své zkušenosti a kontakty, které získala za osm let jako první dáma USA, ale také o exprezidenta Billa Clintona samotného. Změnit k lepšímu by se měly především vztahy s evropskými spojenci, kteří téměř bez výjimky Obamovo zvolení i výběr Clintonové na šéfku diplomacie vítají.
„Chytrá síla musí zahrnovat přátele i protivníky, upevnění starých spojenectví a vytvoření nových. To znamená posílení aliancí, které přestály zkoušky času – zejména s našimi partnery v NATO a spojenci v Asii,“ prohlásila Clintonová při slyšení v americkém Senátu.
Jinak však jsou plány Obamovy administrativy v této oblasti asi nejmlhavější ze všech. Platí to také o dvou největších hrozbách současnosti, severokorejském a íránském jaderném programu. Clintonová říká, že jim chce čelit jinak než Bushova administrativa.
Jak konkrétně, to ale neuvádí. Stejně tak chce Obamova ministryně zahraničí napomoci rychlému vzniku palestinského státu, zároveň však velice jasně stojí v blízkovýchodním konfliktu na straně Izraele. Zlepšit se má spolupráce i s Ruskem a Čínou a řešení krizí pomocí mezinárodních organizací s OSN v čele.
Všechny plány mohou přijít vniveč, pokud například Írán skutečně vyvine jadernou zbraň a bude ohrožovat Izrael. Velice složitá situace zůstává i u blízkého spojence USA, jaderné velmoci Pákistánu, kde islámští militanti získávají na síle. Stále problematičtějším partnerem USA pak bude Rusko.
lup
