V reakci na článek Úředník chyboval či lhal. Oběti hrozí miliony pokuty (LN 3. 6.) se musím ohradit proti tvrzením redaktora Václava Drchala, týkajícím se možného postihu aktivisty Stanislava Pence za zveřejnění údajné databáze bývalého federálního ministerstva vnitra Evidence zájmových osob (tzv. EZO).
Zřejmé je účelové vyznění článku, očividná snaha diskreditovat nejenom Archiv bezpečnostních složek, ale i mne jako ředitele zodpovědného za jeho chod, bohužel však na základě nepravdivých tvrzení. Archivu není známo, odkud pan Penc získal databázi s názvem „EZO“. Všichni však víme, že ji na své webové stránce zveřejnil bez ohledu na osobní údaje mnoha tisíc osob, z nichž podstatná část nebyla kolaboranty komunistického režimu, ale jeho oběťmi.
K získání úplného obrazu je nutné dodat, že pan Penc nejprve v roce 2009 využil svého práva požádat o poskytnutí kopie elektronické databáze EZO, sloužící jako pracovní pomůcka k vyřizování úředních žádostí oprávněných subjektů státní správy a požadavků ze strany badatelské veřejnosti. Archiv panu Pencovi na základě právního stanoviska nevyhověl a Ústav pro studium totalitních režimů toto rozhodnutí potvrdil. Jádrem rozhodnutí bylo sdělení, že elektronická databáze EZO není archiválií, ale pracovní pomůckou. Pan Penc tak byl dvakrát upozorněn na právní souvislosti, včetně povinnosti ochrany při nakládání s osobními údaji. Tuto informaci obdržel ještě před zveřejněním své tzv. databáze EZO na internetu.
Oběťmi jsou osoby, jejichž osobní údaje byly zveřejněny Publikovaný článek vyvozuje příčinnou souvislost mezi právním názorem Archivu na elektronickou databázi EZO a potenciálním rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) o udělení pokuty panu Pencovi. Archiv se na základě dožádání v únoru 2010 vyjádřil k povaze elektronické databáze EZO, ovšem pouze té, kterou má sám ve své správě. Archiv dále konstatoval, že posouzení databáze pana Pence nespadá do působnosti Archivu, a tudíž se nemůže k předmětné otázce vyjádřit. Je však zcela evidentní, že stanovisko Archivu vyjadřující jeho právní názor na povahu databáze, nemůže být z hlediska práva závazným podkladem pro rozhodnutí ve věci samé, a to ani pro udělení milionové pokuty „oběti“. Navíc se domnívám, že pravými oběťmi celé aféry byly a jsou spíše všechny ty osoby, jejichž osobní údaje pan Penc zveřejnil v kolizi s platnou právní úpravou.
Pokud se v článku tvrdí, že ředitel archivu uškodil stěžovateli, je nutné toto tvrzení zásadně odmítnout.
Archiv nebyl oprávněn převzaté databáze panu Pencovi vydat, a proto stěžovateli nevyhověl. Tento postoj potvrdil odvolací orgán. Archiv proto i nadále databázi EZO využívá - v režimu ochrany osobních údajů - výhradně k plnění svých úkolů vyplývajících ze zákona.
Jak pan Penc získal svou verzi tzv. databáze „EZO“, jak ji využívá a jaké plody z takových úkonů těží, není předmětem zjišťování a zájmu archivu. Pokud však pan Penc konal v rozporu s platnou právní normou, musí být připraven čelit důsledkům svého jednání.
Je nutné se vyjádřit i k dalším zavádějícím a nepřesným údajům. Zákon archivu ukládá, aby v průběhu pěti let zaevidoval převzaté archiválie do evidence Národního archivního dědictví (NAD). V letošním roce byl založen evidenční list NAD mj. i k archivnímu souboru, fondu „EZO MV“, který se skládá z evidenčních kartoték StB průběžně vznikajících od konce 50. let minulého století. V evidenčním listu k tomuto archivního souboru, položce evidenční jednotky je uvedena pouze kartotéka, nic více, nic méně. Jinými slovy, archiv do NAD zařadil pouze tzv. blokační (evidenční) karty v originální, tj. papírové podobě. Elektronická databáze EZO není v evidenčních jednotkách vůbec zaznamenána.
Jsem přesvědčen, že pokud bych v minulém roce rozhodl o vydání kopie databáze EZO panu Pencovi, řešil by ÚOOÚ mnohamilionovou pokutu vůči Archivu bezpečnostních složek. I z těchto důvodů si náš úřad za svými úkony nadále pevně stojí.
O autorovi| LADISLAV BUKOVSZKY, Autor je ředitelem Archivu bezpečnostních složek Ústavu pro studium totalitních režimů ÚSTR
