Světový automobilový průmysl stále víc ovlivňuje jeden závod – čínská automobilka Geely.
Za její expanzí stojí neoblomný muž jménem Li Shufu.
Úspěch Geely odpovídá v podání médií (a také jeho vlastní sebeprezentace) klasické hollywoodské pohádce o splněném snu jednoho chlapce. Jen scenerie jsou trochu byrokratičtější a méně přející individualitě. V komunistické Číně je zkrátka podnikání těžší než v liberálních Spojených státech.
Tím vytrvalým chlapcem je Li Shufu, dnes muž, jehož významné časopisy jako Forbes označují za jednoho z nejvlivnějších a také nejbohatších mužů Číny.
Cesta za jeho automobilovými modely s názvy připomínajícími menu z čínského bistra (Javorové auto, Krásný leopard nebo Čínský drak) byla spletitá. Narodil se farmářské rodině v provincii Zhejiang a rodinné zázemí v něm utvořilo názor, že není třeba žádné zvláštní vzdělání k tomu, aby prožil šťastný život. Podle deníku China Daily raději Li vzal dva tisíce juanů, které dostal darem od svého otce, a šel s nimi podnikat. Pro představu: při dnešním kurzu by šlo o něco málo přes pět tisíc českých korun.
Li se spolehl na svou intuici, která ho prý málokdy zklamala. Otevřel si proto výrobnu na součástky do ledniček. V té době byl v Číně o ledničky velký zájem a vznikla obrovská poptávka po komponentech. Li tak dokázal poměrně snadno přilákat do svého podniku hodně investorů. Bylo mu pouhých dvacet jedna let. Odvrácenou stránkou pohádky byly technické potíže jeho ledniček, které ho připravily o zákazníky. Navíc se přidal všemocný a všeomezující stát, který od roku 1989 začal průmysl kolem ledniček regulovat. Pouze zavedené továrny dostaly povolení a podnik Li Shufua mezi ně nepatřil.
„Hledal jsem, kde jsem udělal chybu, a přišel na to, že jsem se moc brzy vzdával,“ prohlašuje o sobě podnikatel. A tak se rozhodl: jakmile vycítí další příležitost, bude neoblomný. V roce 1994 se mu příležitost naskytla. V Číně začaly být neuvěřitelně populární motorky, dovážené draze ze zahraničí. Opět narazil na státní byrokracii. Rozhodl se prý zajít osobně přímo na úřad ministerstva strojního a stavebního průmyslu a vyjednat vše na místě. Nedostal se ani přes vrátnici. Koupil tedy od státu krachující továrny na motocykly a získal touto kličkou i povolení k výrobě. Za tři roky továrna prodávala nejvíc motorek ve své kategorii a stala se čtvrtou největší soukromou firmou v Číně. Li cítil, že nastal čas postoupit o úroveň výš a začít vyrábět automobily.
Vytypoval si tři inženýry se zkušenostmi z automobilových továren. Ti se stali jádrem jeho nového oddělení výzkumu a vývoje a pustili se do tvorby návrhů. Jejich první prototyp se nápadně podobal Mercedesu 320, měl však problémy s tvrzenými skly. Rozbíjela se moc rychle. Firma proto musela navázat externí spolupráci s čínskými automobilkami, aby se dostala k potřebným technologiím.
Na první schůzce prý Li Shufua považovali za blázna a po čínským způsobu se jeho plánům vysmáli – po vyslechnutí prosby a nabídky na spolupráci se protistrana zvedla a beze slova odešla. Li dokonce zkoušel kontaktovat samotný Mercedes-Benz, ale ten o spolupráci nechtěl nic slyšet. Nakonec se továrně podařilo spojit síly s čínskou skupinou FAB. Opět však nastal problém se státním povolením. Čína vydává potvrzení na každý typ automobilu zvlášť a pečlivě je kontroluje. V roce 1997 se Li dozvěděl o malé továrně, vyrábějící kompaktní auta. „To je ono. Pojďme to zkusit,“ reagoval Li Shufu a s továrničkou se spojil. Svého prototypu se ale musel vzdát, licenci získal pouze na středně velké vozy, takzvané kompakty. Rozhodl se proto vyrábět auta na platformě aut Xiali, v Číně populárních, a uspěl. Navíc konečně obdržel povolení čínské vlády přímo pro svou firmu. Zrod „Nadějného benefitu“ O rok později Li kompletně ovládl připojenou malou továrnu a postavil ve své rodné provincii Zhejiang první závod. Od této doby se datuje vznik značky Geely, což čínsky znamená „Nadějný benefit“. Rok nato už stavěl další továrnu.
Když se Li začal zajímat o automobilový průmysl, v jeho úspěch podle jeho slov nevěřil téměř nikdo a už vůbec ne státní úředníci, v Číně téměř všemocní. Pro dokument Li Shufuův sen – příběh Geely podnikatel vzpomíná, jak mu tvrdili, že si nemůže dovolit vlastnit automobilku. „Nechte mě to zkusit, je to můj sen. Sám za všechno zaplatím a beru na sebe veškeré riziko. Jen mi dejte tu možnost to zkusit,“ musel prý žadonit.
„Budeš-li vlastnit automobilku, stejně nenajdeš pro svá auta trh. Automobilový průmysl je už uzavřený a ty na něm neuspěješ,“ varovali ho údajně shovívavější úředníci.
Li se podle svého vyjádření rozhodl „nevyslyšet tato varování“. Věřil, že čínský zákazník potřebuje ekonomická a levná auta, která velké automobilky nechtějí vyrábět, protože jim zisk z takové produkce připadá příliš marginální. „Velké automobilky podcenily čínský lid,“ usoudil podnikatel. Automobilky ale podcenily i kapitalistické postupy. Geely, která je v osobním vlastnictví, začala vyrábět podle toho, co se bude prodávat. Tím zvítězila nad státními podniky s plánovanou výrobou bez ohledu na trh.
„Vyrábět auta není tak tajemné, jak si lidé myslí. Auto se skládá ze čtyř kol, volantu a motoru,“ prozrazuje svůj bezskrupulózní pohled na produkt Li Shufu. „Jistě, technologická úroveň užívaná při výrobě aut je velice vysoká. Pro mě to znamená jen to, že potřebuji koupit tu technologii, díly a zaplatit inženýry, kteří se o vše postarají.“
Bohužel pro Liho to nebylo zase tak jednoduché, a to opět hlavně kvůli vládě. Ta totiž nikdy předtím nedovolila soukromé firmě vyrábět auta. Proto Geely nejdříve nemohla vyvíjet pro svá auta nové příslušenství. Navíc zákazníci nebyli zvyklí na ceny soukromníků, které se jevily „neuvěřitelně nízké“ v porovnání s cenami aut ze státem vlastněných automobilek nebo s dováženými vozy. I tuto nedůvěru však Geely zlomila a od roku 2001 se dočkala prvních nadějných prodejních výsledků – prodala dvacet tisíc vozů. Následující rok padesát tisíc, v roce 2008 to bylo přes dvě stě tisíc vozů a v půlce roku 2009 přes sto třicet tisíc prodaných vozů.
Podle svých oficiálních stránek dnes Geely prodává kromě Číny v Peru, v Uruguayi a Venezuele. Začala s prodejem i v Rumunsku, Pákistánu, v Bangladéši a na Blízkém východě. Prodej ve Spojených státech chtěla původně spustit už loni, kdy v Číně probíhala olympiáda, ale její auta neprošla crash testy pro americký trh. Li se ale podle svých slov drží své zásady a nevzdává se. Modely přepracovává jak pro trh ve Spojených státech, tak se snaží splnit emisní normy Euro 4, aby expandoval do Evropské unie. Kromě toho má Geely takový kapitál, že se pokouší skupovat původní vzory – evropské automobilky. Její jméno figuruje například ve vyjednávání o odkoupení značky Volvo od GM.
