SALZBURG Rakouské město Salcburk, coby Mozartovo rodiště, není omezeno jen na festivaly vážné hudby; o uplynulém víkendu se zde odehrál už osmý ročník oblíbeného festivalu Frequency. Na jeden z největších rakouských festivalů se letos vydalo na padesát tisíc návštěvníků z celé Evropy.
Páteří letošního programu byly více než kdy dřív „kytarovky“ (britským nováčkům bylo navíc vyhrazeno celé jedno pódium), za hlavní taháky pak platili The Killers, The Hives nebo Babyshambles, „pamětníci“ ocenili Manic Street Preachers, R. E. M. nebo Travis.
Velkým plusem (za deště měnící se v obrovské minus) bylo prostředí festivalu. Areál závodní dráhy Salzburgringu, jádro akce, je obestoupen přírodou, na kopcích byly vybudovány dvě velká stanová města. Ta se ovšem za deště, který na sebe nenechal čekat příliš dlouho a vydržel prakticky v kuse dva dny, proměnila ve smetiště propadající se hluboko do bahna. Projít z areálu na zastávku autobusu zahrnovalo víc než hodinu delikátního tance v blátě, ztrátu spousty nervů a vyhlídku na nové boty.
Samotný z velké části betonový areál závodní dráhy se stal příjemnou oázou. Hlavní velké pódium doplňovaly další tři menší (včetně zmíněné UK Weekender Stage) a „party stan“, který se po jedenácté večerní proměňoval v diskotéku v režii hvězd, jako jsou Adam Freeland nebo Pendulum.
Víc diváků pochopitelně nalákalo hlavní pódium, kde v průběhu víkendu zazářily tři desítky kapel. Dvojice Dresden Dolls odstartovala svým rozdováděným setem dlouhý seznam těch lepších zážitků. Pianistka a zpěvačka Amanda, zmalovaná jako Joker v posledním Batmanovi, měla publikum stejně jako svého kolegu, bubeníka Briana, pevně pod kontrolou. Suverénně mixovala angličtinu a němčinu, hlasitý smích i perfektní zpěv a postarala se o skvělou náladu svých sluncem prvního dne rozmazlených fanoušků.
Podobně pod kontrolou mívá své vystoupení také švédská pětice The Hives, ne nadarmo pravidelně vyhlašovaná jako „nejlepší živá kapela“. Nová deska neubrala nic na jejich divokosti, zpěvák Pelle uvádí všechna pódiová klišé s takovou vervou a zároveň elegancí, že se snadno přistihnete, jak ho na slovo posloucháte. „My jsme rokenrolová kapela! Ale vy ne. Vy jste publikum. Když my nehrajeme, vy tleskáte, je to jasné jak facka!“
Náhodě nic nenechali Manic Street Preachers, již si svůj setlist postavili téměř výhradně na starých hitech; podobně tomu bylo i u skotských Travis, kteří i přes své jednoduché, „obyčejné“, ale chytlavé písničky dokázali strhnout několik tisíc fanoušků - může za to i sympatická výřečnost charismatického frontmana Francise Healyho. Killers, kteří festival uzavírali, se museli vypořádat s počasím, potažmo masovým úbytkem návštěvníků, ale zvládli to s grácií (ostatně nehráli ani hodinu); už méně nepřízeň meteorologů zvládli Charlatans nebo Dropkick Murphys.
„Frequency! What’s the Frequency, Kenneth!?“ Papírově největší hvězdy R. E. M. se s festivalem Frequency přivítali svou známou písní víc než stylově. V rámci turné ke svému novému albu Accelerate vystoupili také včera v pražském Edenu. Až na déšť, přinášející také nepříliš letní teploty, byl Frequency zážitkem, jaký - po hudební stránce - v Česku jaksi stále chybí.
