Dvojhvězdy Více než sedmdesát procent všech hvězd tvoří dvojhvězdy. V Mléčné dráze je jen asi sedmina hvězd osamocených, jako například Slunce. V zásadě může jít o blízkost dvojího druhu. Pokud jsou obě hvězdy skutečně blízko sebe a obíhají kolem společného těžiště, nazýváme je fyzické dvojhvězdy. Pokud jsou hvězdy v prostoru daleko od sebe, ale z pohledu pozorovatele na Zemi se promítají na stejné místo na obloze, nazýváme je dvojhvězdy optické.
Proměnné hvězdy Žádná hvězda nezáří od svého zrození po celou dobu své existence konstantním jasem. V některých fázích vývoje však některé hvězdy rychle (měřitelně v běžné lidské časové škále) mění své rozměry a hmotnost. Při tom mění své rozměry i jasnost, a to v průběhu hodin až let. Změny vykazují různou míru pravidelnosti, proto jsou popsány pravidelné, téměř pravidelné či nepravidelné proměnné hvězdy.
Novy Nova je označení pro astronomický jev, při němž v důsledku náhlého spuštění termonukleární reakce hvězdný objekt prudce zvýší asi stotisíckrát až milionkrát svoji jasnost. Původní objekt bývá obvykle natolik slabý, že nemusel být pozorován.
Supernovy K ještě silnějším explozím dochází u supernov, kdy vznikají extrémně jasné objekty složené z plazmatu.
Jejich jasnost v průběhu týdnů či měsíců opět klesá.
Zpravidla se jedná o masivní hvězdu, která ve svém jádru vyčerpala zásoby paliva pro fúzi a začala se hroutit pod silou své vlastní gravitace. Exploze uvádí do pohybu rázovou vlnu, která se šíří do okolního prostoru a formuje zbytky supernovy. Exploze supernov jsou hlavním zdrojem všech prvků těžších než kyslík a u mnoha důležitých prvků zdrojem jediným. Například všechen vápník v našich kostech a všechno železo v hemoglobinu vzniklo při explozi supernov před miliardami let.
Otevřené hvězdokupy Otevřené hvězdokupy jsou fyzikálně příbuzné skupiny desítek až stovek hvězd, které drží pohromadě vzájemnou gravitační přitažlivostí. Proto se rozprostírají v omezené oblasti vesmíru, typicky mnohem menší, než je jejich vzdálenost od nás, takže se všechny nacházejí zhruba ve stejné vzdálenosti. Pravděpodobně vznikly z rozsáhlých kosmických mračen plynu a prachu. Většina hvězd hvězdokupy se vytvořila ze stejné difuzní mlhoviny, a tak mají podobné chemické složení.
Kulové hvězdokupy Galaktický disk je obklopen halem velmi starých hvězd a kulových hvězdokup. Kulové hvězdokupy jsou kulovité koncentrace hvězd, které mají v průměru 100 světelných let a obsahují tisíce hvězd. Hvězdokupy jsou velmi staré, nejméně 10 miliard let, a byly nejspíš formovány v době, kdy se galaxie právě vytvářely.
Mlhoviny Galaxie také obsahují temnou i svítící mezihvězdnou hmotu v rozptýlené formě i ve shlucích. Rozeznáváme různé typy oblaků mezihvězdné hmoty podle typů hvězd zodpovědných za jejich záření. Někdy dostatečně jasná hvězda chybí, pak takové objekty zastiňují světlo vzdálenějších hvězd. Emisní mlhoviny jsou vnitřně osvětlené mraky ionizovaného plynu, které září ve spektrálních čarách svých atomů a molekul. Jedná se například o planetární mlhoviny. Reflexní mlhoviny jsou osvětleny odrazy světla blízkých hvězd. Odraz způsobuje především prach obsažený v mlhovině, která pak září celým spektrem blízkých hvězd.
Galaxie Galaxie jsou útvary složené z hvězd, mlhovin, hvězdokup, mezihvězdné hmoty a tmavé hmoty. Existují ve třech základních typech: eliptické, spirální a nepravidelné. Většina pozorovaných galaxií je naší galaxii podobná: z boku mají tvar plochého disku, shora lze pozorovat spirální strukturu. Podobně jako hvězdy i galaxie se shlukují do skupin.
Planety a jiné objekty Sluneční soustavy Sluneční soustavu tvoří kromě Slunce především osm planet, více než 3 trpasličí planety, přes 150 měsíců a další menší tělesa jako planetky, komety apod.
Jak číst hvězdnou mapu
Deklinace je obdobou zeměpisné šířky na hvězdné mapě (nebeské sféře). Na severní polokouli je kladná, zatímco na jižní je záporná. Hvězdy na rovníku mají deklinace rovnou nule, hvězda na severním pólu by měla deklinaci +90°, hvězda na jižním pólu -90°.
Rektascenze je souřadnice, která je obdobou zeměpisné délky. Udává úhel mezi rovinou deklinační kružnice hvězdy a rovinou deklinační kružnice procházející jarním bodem. Je kladná ve směru zdánlivého pohybu Slunce.
Ekliptika je křivka označující zdánlivou dráhu pravého Slunce během roku. Příčinou tohoto pohybu je oběh Země kolem Slunce. Spojíme-li index určitého data na obvodu mapy s jejím středem, protne spojnice ekliptiku v místě, kde je přibližně Slunce tohoto dne.
Astronomická jednotka (AU) odpovídá střední vzdálenosti Země od Slunce, tedy zhruba 150 milionů km. Světelný rok (ly) odpovídá vzdálenosti, kterou světlo urazí ve vakuu za 1 rok, tedy zhruba 9,46 bilionu km.
Parsek (pc) odpovídá 3,262 světelného roku.
