Ve středečních Lidovkách si vzala redaktorka Synáčová na paškál Michaela Kocába za to, že zadal mojí firmě a společnosti Socioklub řešení problému sociálně vyloučených romských lokalit (Kocáb přihrál zakázku za milion, vnitru to vadí, LN 12. 5.). Redaktorka se mne bohužel nedotázala předem. Musím proto korigovat některé její chybné závěry dodatečně.
Proč má smysl zadávat zpracování řešení určitého problému externím partnerům? Otázka romských ghett je obtížná nejen svou vlastní povahou, ale tím, že spadá do několika vládních resortů. Jejich dílčí pohledy ale nemohou „poskládat“ přístup, který míří na příčiny a věcné kořeny problému bez ohledu na kompetence ministerstev. Věcná perspektiva řešení a resortní perspektivy jsou pochopitelně odlišné. I proto se dosud nepodařilo nalézt úspěšnou strategii prostým kombinováním resortních přístupů.
Problematika romských ghett je rovněž politicky výbušná, viz zveřejněné výsledky výzkumu CVVM. Pro ministerstva a jejich pracovníky je to systémová bariéra, protože se naopak snaží politickému rozměru věci se vyhnout. Ministerstva jsou zřízená pro administraci politik, nikoli pro jejich formulaci u vyhrocených témat, například zatížených kombinací sociálních a etnických otázek.
Základní potíží formulace jakékoli politiky vůči vyloučeným enklávám je, že státní administrativa se dosud vyrovnává jen s důsledky, nikoli příčinami. Například u nedostatečného vzdělání dětí v romských vyloučených rodinách. Z ministerstev se nikdo neodváží poukázat na kořeny problémů v nedostatečné výkonnosti a motivaci rodin vést děti ke vzdělání, i v nedostatečných schopnostech škol tuto mezeru vyplnit. Externí dodavatel může tyto otázky adresovat přímo a ministerstvo se závěry pouze musí umět pracovat. Samozřejmě pojmenování problému vyvolává rozpory a emoce. Dodnes vyvolává debaty identifikace žáků podle etnického původu, podíly nezaměstnaných nebo vězňů s cílem poznání nerovností a etnického i sociálního rozměru problému. Bez znalosti recept nenajdeme, a nejde o protiprávní postup.
Další multiresortní problém Česká republika je dnes nejdál v poznání problému vyloučených romských lokalit. Má předpoklady k formulaci řešení a k jeho implementaci. Je to i proto, že se ministerstva práce a sociálních věcí, školství a naposledy resort Michaela Kocába odvážily zadat tyto práce externím dodavatelům. Realizace výsledků samozřejmě musí být v rukou státu a vlády, protože jde o formulaci vládní politiky.
Námi zpracovaná strategie v tomto ohledu není výjimečná. Dalším příkladem bylo zapojení advokáta Tomáše Sokola ministerstvem vnitra do přípravy a procesu soudního zákazu Dělnické strany. Také šlo o multiresortní problém, v politicky výbušné oblasti, vyžadující jiný než administrativní přístup po předchozím neúspěchu resortu. Nechci argumentovat obsahem studie, protože dokument teprve bude projednávat vláda. Uvedu jen pro příklad, že studie přináší zřejmě nejpřesnější odhad početnosti romské menšiny, na kterém si vylámalo zuby i sčítání. Dává konkrétní návrh postupu v profilových oblastech vzdělání, školství, zaměstnanosti a regionálního překonání prohlubující se etnické tenze uvnitř české společnosti. Studie zdaleka nezužuje téma pouze na problém vyloučených Romů. Míří na řešení problémů všech dotčených občanů uvnitř i vně enkláv.
A na závěr k typicky českému „kolik to stálo“. Na studii pracovaly dvě firmy nejdříve dva a pak další tři měsíce, včetně externích expertů. Pokud by za dané období studii zpracovávaly týmy pěti profilových resortů, stál by výsledek daňového poplatníka více než deset milionů, a nikoli 800 tisíc korun. Odhady mandatorních výdajů na současných cca 300 vyloučených lokalit a cca 60-80 tisíc jejich obyvatel se pohybují okolo 15 miliard ročně. Statisícová investice do strategie řešení není přemrštěná ani nevýhodná. Co si v souvislosti s cenou vyčítám, je, že jsem nebyl dost tvrdý, abych zůstal u původní kalkulované ceny 1,5 milionu korun a nenechal se Kocábem umluvit k jejímu snížení.
O autorovi| IVAN GABAL sociolog
