White & Case se vrací k rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k nemocenskému pojištění
V prosinci Nejvyšší správní soud potvrdil judikaturu o tzv. souběhu funkcí u ředitelů, kteří jsou i členy statutárních orgánů. Rozhodnutím 3 Ads 119/2010-58 neuznal jejich nárok na nemocenskou.
V Právu & Justici LN vyšel 24. ledna komentář od Weinhold Legal, nyní přetiskujeme analýzu White & Case.
Náplní pracovního poměru nemůže být výkon činnosti statutárního orgánu. Má-li tak statutární orgán či jeho člen být současně zaměstnancem, musí jeho pracovní náplň dle pracovní smlouvy obsahovat jiné činnosti než ty, které je takový zaměstnanec povinen vykonávat ze své pozice statutárního orgánu. (...) Fakta případu Žalobce byl jednatelem společnosti s ručením omezeným a současně zaměstnancem téže společnosti na pozici „ředitel“. V dané věci se na správě sociálního zabezpečení domáhal plnění z nemocenského pojištění z titulu zaměstnání.
Úřad poukázal na skutečnost, že daná pracovní smlouva zakládala nedovolený souběh popsaný výše, (...) a proto odmítl plnění poskytnout. Nejvyšší správní soud potvrdil původní rozhodnutí.
Z rozhodnutí NSS nelze vyvozovat obecné závěry o neplatnosti pracovních smluv statutárních orgánů či jejich členů; pokud by pracovní smlouva počítala s náplní práce odlišnou od náplně činnosti statutárního orgánu a nespadající pod obchodní vedení, není důvod pro její neplatnost, a pojistný vztah by tak mohl platně vzniknout.
Důsledky: pracovní smlouvy Na rozdíl od situace, která byla předmětem uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, se počínaje 14. dubnem 2008 v pracovním právu může uplatnit pouze relativní neplatnost právních úkonů, nikoliv neplatnost absolutní.
To má zásadní dopad na platnost a neplatnost pracovních smluv (na relativně neplatné smlouvy by muselo být nahlíženo v podobném případě jako na platné). Zatím však k aplikaci relativní neplatnosti na případy souběhu neexistuje prakticky žádná judikatura a lze jen stěží předvídat postoj orgánů státní správy a soudů k této otázce. Přesto lze obecně předpokládat, že pracovní smlouvy uzavřené po 14. dubnu 2008 mohou být posuzovány ve světle „pouhé“ relativní neplatnosti a poskytují účastníkům pracovního poměru větší míru jistoty.
Důsledky: pojištění a daně Pokud by přes výše uvedené byla shledána pracovní smlouva jednatele neplatnou, jednatel by podle dnešní úpravy nebyl účasten nemocenského pojištění.
Česká správa sociálního zabezpečení by byla nucena vrátit odpovídající přeplatek na nemocenském pojištění za období, která nebyla prekludována. Jednatel se i podle dnešní právní úpravy účastní z titulu své funkce důchodového pojištění, a proto i při neplatnosti pracovní smlouvy měl mít na důchodové pojištění nárok. Uvedené však platí pouze za předpokladu, že v započítaných kalendářních měsících mu byl zúčtován započitatelný příjem ve výši rozhodného příjmu (v roce 2011 činí 6200 Kč).
Vzhledem k tomu, že náklady na odměny jednatele jsou uznatelné stejně jako mzda zaměstnance, neplatnost pracovní smlouvy by zřejmě neměla mít na daňovou uznatelnost nákladů vliv. (...) Důsledky: představenstva Odměny členů představenstva jsou obecně na straně společnosti daňově neúčinné. Režim nákladů vynaložených v souvislosti s neplatně založenými pracovními poměry je v současné době předmětem diskuse odborné veřejnosti s ministerstvem financí. Je možné, že ministerstvo potvrdí, že ani případná absolutní neplatnost nemá na daňovou uznatelnost těchto nákladů vliv a tyto náklady lze ponechat daňově uznatelné.
