Představte si, že vedete v Česku banku. Máte v úschově peníze od klientů a hledáte nové příležitosti k investicím. Ekonomika je v recesi. Podniky zápasí s poklesem zakázek. Některým z nich teď hrozí bankrot. Žádají vás o úvěry. Vláda mezitím pumpuje do hospodářství nadměrné výdaje a vydává další dluhopisy ke krytí schodku státního rozpočtu. Pro vás jako šéfa banky to znamená dvě investiční možnosti: buď půjčíte podnikům, anebo si koupíte vládní dluhopisy. Co zvolíte jako hlavní strategii? Na jedné straně máte příležitost inkasovat vyšší úrok úvěrem firmě. Nicméně v ČR se za poslední půlrok zdvojnásobilo procento rizikových korporátních úvěrů. Ekonomika může spadnout do recese, možná bude stagnovat - kdo ví?
Mým tipem je, že se jako bankéř do podnikových úvěrů teď asi příliš nepohrnete. Nejdříve si koupíte dluhopisy. Fiskální expanzi vlády tak postavíte na pokraj impotence.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Vy jako bankéř svou obezřetností budete chránit jak sám sebe, tak i klienty před případnými potížemi s nesplácením. Proto racionalita velí koupit dluhopisy.
Ano, asi nepřestanete úplně úvěrovat podniky. Více si však budete vybírat, půjdete jen do extra kvality - žádná úvěrová expanze se ale teď od vás nedá očekávat.
Pokud řekneme této ideji OK, pak vezmeme návrhy ekonomických poradců vlády (NERV) i opoziční ČSSD a seškrtáme vše populistické, co udělá sekeru do rozpočtu. Posléze obdobně vygumujme vše, co se hodí do dlouhodobé strategie, vize. Vůbec, Národní ekonomická rada vlády by si měla vyjasnit, zda je založena za účelem krizového managementu, nebo od ní chceme ekonomickou strategii. Nic proti. Nyní ale spíše potřebujeme chytrý a co nejdříve účinný impulz. Nikoliv uspěchaný, ale zase ne vizionářský.
Pokud mišmaš návrhů takto osekám, bude mým výsledkem jednostránkový bodový seznam záměrů. Na tlustou bichli teď opravdu není na trhu nikdo zvědavý. Jasné, stručné, srozumitelné. Co je tedy možné dělat?
První možnost: ekonomicky-impulzní opatření Nejdříve se musí obnovit důvěra na mezibankovním trhu, aby si banky mezi sebou začaly opět půjčovat i na delší dobu. Ovlivnit to nemůžeme. Impulz musí přijít z mezibankovního trhu eurozóny. Pokud se má do toho někdo motat, očekávám, že to bude Česká národní banka, nikoliv vláda. Centrální banka se například může rozhodnout poskytovat více delších úvěrů a rozšířit možnosti záruk za ně.
V mezidobí může politik navýšit úvěry na export. Protože především zahraniční obchod je v recesi. Rozpočtově může být politik neutrální, bude-li vůle. Použít může rozpočtové položky „dotace“, „dotace podnikům“ anebo „rezervní fondy“. O těchto částech státní pokladny nikdo moc přesně neví, co v nich vůbec je, přetékají ale jměním přes dvě stě miliard korun.
Dále pak nouzové úvěry může politik rozšířit tak, aby se dostaly i k malým a středním podnikům. Nutné je ale vyžadovat věrohodnou a nabitou zakázkovou knihu. A v neposlední řadě, prioritní je podpora zvýhodněných peněz na inovační opatření a na financování komercionalizace výstupů vědy a výzkumu.
Tato cesta znamená: Budeme muset exportním bankám navýšit kapitál. Budeme asi také potřebovat i fond nebo agenturu na vypořádání problémových úvěrů.
Druhá možnost: politicko-ladící opatření Sem patří maximální technická podpora nově platícího bankrotového zákona. Pružné ladění problémů, které přinese praxe.
Očekávám, že počet návrhů na konkurz se může v příštích dvanácti měsících v ČR zdvojnásobit. Řada podniků bude bojovat s druhotnou platební neschopností. Budou potřebovat restrukturalizaci, nikoliv nutně odepsání, rozprodej a propouštění zaměstnanců. Právě nově platný konkurzní zákon může v tomto pomoci, v tom se liší od předešlé normy.
Dalším podbodem k politicko-ladícím opatřením patří evropské předsednictví. Měli bychom říkat více naše vlastní názory. Chytřeji koordinovat státy. Prosazovat se. Měli bychom si více hlídat, na co jdou peníze z rozpočtů jiných států. Hledět na to, aby národní dotace nesnižovaly naši konkurenceschopnost nebo neodlákávaly z ČR investory. Nebát se dupnout si.
Dále pak jako stimul pro ekonomiku na celoevropské úrovni prosazovat oddálení a rozložení platnosti evropských směrnic o klimatu, které zatěžují průmyslové podniky. Proč to vůbec není téma našeho předsednictví?
Nevěřím, že existuje zázračné opatření, které nějak plně zabere v roce 2009. Tady se hraje o 2010, o délku recese. Skvělé, máme tedy již seznamy opatření! Pojďme ale teď hlavně vybrat ty, které smysluplně do sebe zapadnou, doopravdy impulzivně zaberou, a prosadit je.
***
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank ekonom