Je mnoho těch, jimž letošní parlamentní volby udělaly radost. Pravicově (nebo prostě jen demokraticky?) smýšlející člověk může při započtení triumfální hokejové jízdy hodné Jindřicha V. rovnou hovořit o vítězném květnu nebo zlatém květnu. Ještě jeho vnukové budou rozumět, že dědečkův roztřesený hlásek mluví o květnu 2010.
Komu výsledky voleb naopak zamotaly hlavu, jsou novináři. Jak nazývat nové vládní strany? Paroubkovi kdekdo nemohl přijít na jméno, ale o jeho straně stačilo říct socialisté. Pro KDU-ČSL naopak mezi lidem existovala i jména ve slušných médiích bez vytečkování nezveřejnitelná, ale vždy se nabízelo jednoduché lidovci. Ještě se nám po nich bude stýskat! Jak se ale vypořádat s novými hvězdami na nebi? Jak jednoduše nazývat TOP 09? Knížata? Jsou jistě tací, kteří by představitele TOP 09 viděli nejraději usmažené jako topinky, ale to není řešení. K občanským demokratům jazyková analogie u TOP 09 neexistuje. Prosperující odpovědní tradicionalisté? Asi ne. Podle vzoru ódéeska se jako nejsnesitelnější tvar jeví topka. Topáci, a zvlášť topíci, působí trapně, až familiárně. A od politiky si přece každý, kdo chce vypadat seriózně, musí držet odstup.
A „Vítězové Voleb“, tedy VV neboli Věci veřejné? Ty budí mezi konzervativnějšími osobami nemenší odpor svými véčky, vévéčky (po vzoru „vékávéčka“?), a zejména véčkaři. Ano, véčkaři jsou opravdu odporní. V jednom ale mají Věci veřejné nad TOP 09 navrch: stejně jako Straně zelených říkáme (a doufejme, že dál budeme říkat) zelení, můžeme o VV prostě mluvit a psát jako o veřejných. Kdo chce, může v tom čichat hanlivý přídech, jiný naopak cosi „vyššího“. Jak komu libo.
Možná jsem to s tím triumfalistickým výrazivem v úvodu přehnal. Neříkám to proto, že bych se chtěl vézt s proudem tradičního českého nesebevědomí a sebeskepse (stojících ve zvláštním rozporu se zábavným hodnocením národností, které jste si mohli přečíst na 3. straně sobotních LN: „Největší sympatie chovají Češi opakovaně sami k sobě, tento názor mají od roku 2003.“). Měl jsem být zdrženlivější kvůli Moravanům, z nichž mnozí byli v uplynulém měsíci hned dvakrát vytopeni (příznivci levice v jejich řadách byli ještě k tomu vyTOPeni!). Ti budou na květen 2010 vzpomínat asi mnohem nevděčněji a drsnějšími příměry.
Aby zprávy o povodních tak nebolely, podávala je tradičně kreativní brněnská redakce LN (věrná faktu, že hlavním městem české poezie je Brno) jako básně. Tak například páteční „moravskou“ stránku otvírala verši: „Zemědělci věští/ krušný rok/ Kvůli povodním/ nebude dost třešní/ višní ani meruněk/ Zaplavená pole/ k dobré sklizni nepřispějí...“ Vpátečních LN vám korektorna zatajila, že Slovenská národní strana odhalila „na oslavu“ Trianonské smlouvy v Bratislavě pamětní deku. Možná jsme to mohli pustit, lépe to říct nešlo.
O autorovi| ONDŘEJ TUČEK, jazykový redaktor LN
