Dlouho jsem čekal, kdy v nějakém ekonomickém komentáři padne to nešťastné spojení: vláda lže (Tomáš Prouza, LN 22. 02.), které je u nás zneužíváno vzdělanci i nevzdělanci takřka denně. Všechny typy vlád lžou (samovlády, diktovlády, hrůzovlády), protože žádná moc nemůže být nahá a potřebuje ke své legitimizaci (ospravedlnění) ještě pohádky.
Bohužel to platí i o nejlepším ze všech špatných režimů – čili o demokracii. Slzy, pot a krev může politik slibovat jen ve velmi výjimečné situaci národního ohrožení. Taková už je každá příliš lidová demokracie, nezná prevenci, a tak reaguje na ohrožení až za pět minut dvanáct.
Každý ještě necítí, jak je český stát ohrožen nafukovanou bublinou zadlužení, státního deficitu, a ti, co to v české pivnici i v salonech vědí, zase nemusí vědět, že k tomu penzisté sice přispívají, ale (zatím) relativně málo. Zato dobře vědí, že korupce, státní správa a sociální stát k tomu přispívá zejména. O betonu na dálnicích v ceně zlata slyšeli stokrát, o rozhazovaných miliardách jinde také.
Korupce nejsou jen peníze do vlastní kapsy, ale i běžná zásada na ministerstvech, že ze státního krev neteče. Jenže zvyšovat na takovou hrůzosprávu daně a platit za hříchy socialistického minula se nikomu nechce. A proto ta milosrdná lež! Zvyšme daně jako projev solidarity s důchodci! To musí zabrat!
Důchodová reforma je pouhá záminka. Stát vybere na zvýšených daních několikanásobně více, než ztratí na důchodové reformě. Dobrovolně do fondů bude přece spořit málokdo a Češi jsou chytřejší než Angličané nebo Němci, protože nezažili konjunkturu padesátých a šedesátých let ani astronomické zvýšení své osobní životní úrovně.
Přispívat do podílových a jiných fondů (včetně státních), pokud nejsou radikálně zvýhodněny státní dotací, jen svědčí o ekonomickém analfabetismu. Porovnáme-li reálnou hodnotu jednotlivých vkladů s konečnou hodnotou uspořených peněz při odchodu do penze, tak vidíme, že ani v poválečné, mírové, západní a rostoucí ekonomice nepřesahuje inflační znehodnocení. A co teprve teď, kdy se Západ rozhodl dočasně „monetizovat,“ „tisknout“ peníze, a zbavit se tak svých obřích deficitů.
Anglická inflace už dosáhla 3,6 procenta a národní banka ani nepípla, že zvýší úrokové sazby. Světové ceny komodit a jedlých plodin ještě dlouho porostou a společně s vyššími daněmi to bude znamenat i vyšší inflaci.
Ekonomický komentariát se k této pravdě příliš nehlásí, nejspíš mu jde o to, aby nový bankovní produkt (nepřímo garantovaný státem proti ztrátě) ohrožen nebyl. Každé zvýšení daní nad určitou daňovou kvótu (na které už dávno jsme) nepřímo úměrně poškozuje ekonomiku. Stát není totožný se společností (to ona jej platí), a proto se má uskrovnit.
Vládě, ani té reformní, se však nechce, politicky to bolí! Zvýšit daně a opentlit je milosrdnou lží je o tolik jednodušší. A bonusem navíc může být páně ministrova prebenda v Bruselu.
A budoucí důchodci? Mohou investovat do zlatých dětí nebo do zlata. A když to nevyjde, budou na krku politikům budoucím. Taková už je logika demokracie.
***
Vládě, ani té reformní, se však reformovat nechce, politicky to bolí! Zvýšit daně a opentlit je milosrdnou lží je o tolik jednodušší. A bonusem navíc může být páně ministrova prebenda v Bruselu.
O autorovi| ALEXANDER TOMSKÝ, publicista
