V pražské Galerii Dolmen se představují hlavně malíři, a to jak mladší, tak starší generace. Nyní galerie připravila rozsáhlejší retrospektivu Františka Hodonského, který měl v posledních letech v Praze řadu spíš komornějších příležitostí (Galerie Via Art, SČUG Hollar). Malíře, jehož citlivost pro krajinu je mimořádná.
Koncepce výstavy je zajímavá, snaží se totiž Hodonského tvorbu ukázat z různých pohledů. Hned u vchodu spatříme jeden z jeho typických obrazů, ale pak se přeneseme k autorovým poměrně neznámým počátkům. V autoportrétech či expresivních aktech je vidět, že malíř vycházel ze základních proudů moderny, tedy z německého expresionismu, fauvismu i domácích tradic spojených s Osmou.
Pak se ale odklonil od lidské figury a začal se takřka beze zbytku věnovat přírodním motivům. V nich našel typickou formu, v níž navázal jednak na Josefa Šímu a také třeba na Jiřího Johna. Tedy na malíře, kteří projevovali pro krajinu mimořádnou citlivost. Brzy dospěl k typickému rukopisu. Ze své generace měl nejblíž k Michalovi Rannému nebo Ivanu Ouhelovi. Stejně však jeho styl na první pohled poznáme, ať už jde o obrazy, kresby, grafické listy, nebo dokonce objekty znázorňující přírodu.
Celoživotní inspirací se mu staly jihomoravské lužní lesy s jejich neopakovatelnou proměnlivou atmosférou. Často se inspiroval také vodní architekturou, která usměrňuje vodní toky a pozitivně či negativně ovlivňuje přírodu. Tak vstupuje do jeho projevu geometrický řád, který ale nikdy nedospívá ke schematické abstrakci, protože Hodonský neustále pozoruje krajinu a prožívá, co se v ní odehrává. Ztvárňuje její bohatý rytmus, zjednodušuje a zvýrazňuje její základní rysy.
Prostor Galerie Dolmen je syrový, jde totiž o bývalé technické provozy. Stále si zachovává industriální charakter, který mnohdy podtrhuje výraz vystavených děl. Je velkorysý a přitom poměrně členitý, takže umožňuje rozdělení obrazů, objektů a grafik podle témat a vývojových období. Je přesně tak velký, aby v případě Františka Hodonského umožnil dostatečně naznačit všechny důležité oblasti jeho tvorby. Málokterý malíř dokáže tak přesvědčivě vystihnout krajiny také prostřednictvím soch nebo objektů, ve kterých ovšem užívá poměrně nezvyklé materiály (dráty, textilie a jiné). Svým pojetím jsou samozřejmě hodně blízké malířskému cítění. Autoři koncepce dobře zvážili proporce výstavy, takže se jim každé ke skupině obrazů podařilo zvolit vhodný objekt.
Aby však nebylo překvapení málo, tak Hodonský tentokrát zařadil do své výstavy nejen grafické listy, které pravidelně po celý jeho život doprovázejí malířskou tvorbu, ale také celé série rozměrných dřevěných kolorovaných desek, ze kterých je vždy jen ručně tiskne. Někteří mladí malíři, kteří výstavu navštívili, byli právě touto částí jeho díla okouzleni. Výstava tedy představuje autorovo dílo v přesně zvolených poměrech, naznačuje ho v celé výrazové šíři. Navíc galerie vydala umělcovu značně obsáhlou monografii, která přináší ještě širší výběr ze všech oblastí jeho tvorby. Jsou v ní užity nové i starší texty a rozhodně stojí za to si ji aspoň prolistovat. Ukazuje totiž, jak lze přirozeně rozvíjet svůj styl a dosáhnout osobitého projevu, aniž by ustrnul ve schematismu.
František Hodonský: Vodní vítr
Galerie Dolmen, Praha do 27. srpna
O autorovi| JIŘÍ MACHALICKÝ, Autor je historik umění.
