Pokud jde o hlas, barvu, rozsah, způsob, jak s ním nakládá, neměli jsme s výjimkou Evy Pilarové takovou zpěvačku. Pokud jde o repertoár a vývoj, myslím, že její daleko nejlepší a nejpestřejší deska, ve které ukázala všechny vrstvy svých možností, byla Miss ariel. Na tak dlouhou a významnou kariéru je to vlastně málo. Ona ale dávno ví, že by měla s repertoárem něco udělat, ale není schopná. Myslím, že se sebou nechá trochu mávat. Pokud by ale někdo chtěl být světovou hvězdou nebo stát v čele tak výborně rozjeté hudby, musí se vyhnout tomu zaběhnutému modelu producent, aranžér, stylista, píárista a vzít svůj osud do vlastních rukou. Takové zpěvačky jako Hegerová, Navarová, Radůza, sestry Steinovy, ty to uměly a umí. Pro mě je hudba krásná, pokud přináší cosi, co jsem doposud nepoznal, anebo ten grunt musí být tak silný, že snese tolikeré opakování. Jinak je to jakási mlhovina, a ta mě prostě už nezajímá.
O autorovi| Jiří Černý, hudební publicista
