Víte, že k vyvrcholení nepotřebujete genitálie? Znám ženu, která ho zažívá pokaždé, když si čistí zuby. Bohužel si ale myslela, že ji posedl démon, a raději přešla na ústní vodu. Známé jsou i případy lidí, kteří si po úrazu páteře našli jiné erotogenní zóny na těle,“ vypráví početným posluchačům na semináři TED americká publicistka Mary Roachová, autorka populárně vědecké knihy Bonk: The Curious Coupling of Science and Sex (Soulož: podivuhodné páření vědy a sexu).
Semináře TED (Technology, Entertainment, Design - tato nezisková organizace sdružuje lidi z oblasti technologie, kultury a designu) s podtitulem „Myšlenky, které stojí za to šířit“ známe už i u nás. Řečník chodí po pódiu a za velmi krátký čas má obecenstvu sdělit to, co má na srdci. Roachová právě přednáší na téma Deset věcí, které jste nevěděli o orgasmu.
Lidé se tváří v tvář takovému tématu buď rozpačitě usmívají, nebo se pohoršují a raději koukají do země. Kromě vyprávění o slasti z ústní hygieny stihne Roachová posluchače informovat i o tom, že vyvrcholení člověk může dosáhnout také po smrti, vzrušit se stimulací kolene nebo že orgasmus „léčí“ škytavku. Nebo že právě prožívání orgasmu mělo pomáhat císařovně Marii Terezii k plodnosti, jak jí to radil její dvorní lékař.
Na stud není čas Že spoustu podobně překvapivých věcí, které Roachová popisuje, o svém těle nevědí, se shodlo i patnáct žen ve věku od pětadvaceti do pětačtyřiceti, které se sešly na semináři Orgasmická žena. Z takového názvu asi naskočí leckterému muži husí kůže, ale účastnice překvapivě nejsou žádné postarší hippie, které se baví jen o tajemných energiích, ani vášnivé vyznavačky tantry a dalších východních filozofií.
Do semináře se některé přihlásily proto, že chtějí vylepšit partnerský život, jiné proto, že jim to po dětech s mužem nejde. Některé to nemají vůbec, partneři dalších se zase snaží až moc a jejich přílišná snaha je stresující, zatímco jiní se snaží málo a rozhovory o intimním životě zcela odmítají. Jsou tu také ženy, které si nesou trauma z dětství a neumí se svým tělem komunikovat, což je i podle lektorky jedna z nejdůležitějších věcí, aby to fungovalo.
Nikomu se ze začátku do mluvení o intimnostech nechce. „Kdo vás nejvíc poučil o vlastním orgasmu? Rodiče? Sourozenci? Přítel? Spolužáci? Knihy? Nebo snad vaše tělo?“ ptá se těchto žen Julie Poupětová, zatím jediná zdejší oficiální sexkoučka, která se své profesi věnuje od roku 2007.
Mezi sexkoučinkem a sexuologií je podobný rozdíl jako mezi psychoterapií a psychiatrií. Na jedné straně stojí vystudovaný lékař, který využívá osvědčené metody a léky, na druhé straně člověk, který spíše než státem posvěcené diplomy vlastní certifikáty, často ze zahraničí. Sexkoučink ovšem využívá i metod, které jsou pro tradiční medicínu nepřijatelné. V některých případech klienty dokonce učí masturbovat: radí ženám, jaké jsou základní „hmaty“, učí je se uvolnit a pracovat s dechem. A klientů se může i dotýkat. „Za celou praxi jsem to ale udělala jen dvakrát,“ podotýká Julie Poupětová.
Orgasmická žena je levnější, skupinová varianta individuálních schůzek. Ty vyjdou na 1200 korun za hodinu (což je zhruba dvojnásobek částky, kterou člověk zaplatí za sezení u psychologa nebo psychoterapeuta), kdežto tři hodiny „skupiny“ stojí 750 korun. Poupětová, která vystudovala vývojovou biologii a klinickou imunologii na Karlově univerzitě, pořádá semináře jak pro ženy, taky pro muže (třeba ten s názvem Jak rozeznít ženu) a také pro páry (například Rituál intimního spojení).
„V kurzu se mi líbila otevřená mluva o tématech, která pro mne byla dlouhou dobu tabu. Seminář by měl být hlavně pro muže, aby věděli, jak na partnerku, protože ještě pořád preferuji to, že orgasmus by ženě měl vyvolávat muž a i on by ho přitom měl mít,“ popisuje svoje zkušenosti dvaapadesátiletá účastnice jednoho ze seminářů. Některé trvají i celý víkend. Novinkou v nabídce je Masturbační workshop (trvá dva dny a stojí 2500 korun). Je určený pro všechny, kteří už za sebou nějaké to cvičení mají, a počítá se při něm s plnou nahotou.
Kde hledat intimní „hotspoty“ Zatím ale během sezení všichni zůstávají po celou dobu oblečení, rozložení po karimatkách v sále pražského meditačního a cvičebního centra Druna. Julie Poupětová přednášku doprovází slidy na počítači, pouští instruktážní videa, popisuje anatomii. Jednou z prvních věcí, kterou se posluchačky dozvědí, je například to, že v dnešních učebnicích pro mediky není do detailů popsaná ženská anatomie intimních partií.
„Existují různé výzkumy ženského orgasmu, dřív záleželo hlavně na tom, jestli odborník získal na takové téma mecenáše. Freud například tvrdil, že klitoris není nic jiného než zakrnělý penis a jediné pravé vyvrcholení je to s pomocí vaginy. Dovedete si představit, že žijete ve společnosti, která věří podobným tvrzením? Nejslavnější sexkoučka na světě Betty Dodsonová učí, že jediný pravý orgasmus je naopak ten klitoriální. Byla by nejspíš první, kdo by Freudovi nakopal zadek, kdyby se potkali,“ rozčiluje se přednášející.
Další z překvapivých zjištění je, že klitoris je dlouhý i víc než deset centimetrů a je na něm dvakrát víc nervových zakončení než na penisu - osm tisíc. Lektorka také osvětlí, kde je G bod a další důležité „hotspoty“ ve vagině. Mluví i o tom, jak uvolnit svaly pánevního dna, které jsou pro prožitek důležité, a klientky učí cviky, které vedou k jeho relaxaci a posilování. Některé se dají dělat i u žehlicího prkna.
„Ženám, které pracují ve vysokých funkcích, se tvoří hlavně testosteron, mužský hormon. K tomu, aby se cítily dobře jako ženy, potřebují hlavně oxytocin,“ vysvětluje sexkoučka. Pokračuje tématem, jak probíhají fáze vzrušení u ženy a jak u muže. Odkazuje přitom na práci doktora Masterse a jeho asistentky - a pozdější manželky - Johnsonové, kteří od konce padesátých let zkoumali průběh lidského vyvrcholení na dobrovolnících v laboratoři (více ve sloupku na straně II). Nejdůležitější je podle sexkoučky touha, pak teprve přichází vzrušení. „Tvrdit, že orgasmus je jenom o fyziologii, je jako přiznávat se k víře, že krása života spočívá v tepové frekvenci, trávení a vylučování,“ uzavírá Poupětová. Bedna plná zázraků Po teoretické části přichází praktická. Julie Poupětová sáhne do krabice, kterou má vedle sebe, a vytahuje několik pomůcek - masážních hlavic a vibrátorů. Některé strojky fungují na baterku, jiné se musí zapojit do sítě. Každý kousek nechává kolovat. Největší pozdvižení ale způsobí hlučná mašina velikosti PET lahve, kterou vytáhne úplně nakonec.
„Původní účel je k rozmasírování ztuhlé šíje, Američané ale přišli i na jiný způsob, jak ho používat. Strašně dobře se to prodává,“ popisuje přístroj sexkoučka a nechává ho decentně otestovat i svoje posluchačky. O silném vrnění, které nepřeslechnou ani u sousedů, pak člověk může směle tvrdit, že ho vydává vysavač. „Komu nepomůže tohle, má vážný problém,“ uzavírá diskusi sexkoučka.
Pokračování na straně II Co vás maminka...
Dokončení ze strany I
I když je o sexuální koučink v současné době zájem, zdejší odborníci zabývající se sexuální problematikou - sexuologové a psychologové specializovaní na problémy v intimním životě - zatím příliš nevědí, jak se k této profesi postavit. Některé by spolupráce zajímala, mnozí ale zůstávají velmi rezervovaní.
Psychologii nebo sexuologii považují striktně za vědu, kdežto v sexkoučinku jde podle nich spíše o motivaci. „Kouč studuje zejména, jak člověka motivovat k výkonům, ale nemá teoretický základ, odborné vzdělání. Už nic neví o podstatě nemoci a o tom, co s ní má člověk dělat,“ tvrdí například přední česká psycholožka zabývající se sexuální terapií, doktorka Laura Janáčková.
Podle ní jde o naprosto odlišnou práci, než jakou nabízejí lékaři nebo psychologové. Lidé dnes prý ještě navíc pořádně nevědí, ke komu zajít: „Ti, co chodí k psychiatrovi, mají pořád ještě nálepku bláznů. Nevědí, co očekávat od psychologa, natož co očekávat od sexuálních koučů. Tak se spousta lidí, kteří patří spíš k nám do ordinace, dostane ke koučovi,“ tvrdí Janáčková. Když má někdo například poruchy erekce, jde raději za sexkoučem, protože nechce mít kartu u lékaře. Nechce se cítit nemocný, mít diagnózu. Ale jeho problémy mohou vycházet také z léků, které užívá, nebo onemocnění, které umí odhalit jen lékařské vyšetření.
„Sexkouč pomáhá s osobním rozvojem. Mým úkolem není dělat diagnózy, léčit nemoci,“ oponuje Poupětová. „Ve své práci neposuzuju, neformuju. Snažím se lidem naopak pomoci se co nejrychleji dostat od sebeposuzování k tomu, v čem jsou opravdu silní. Když sedím s klientem, nesnažím se mu navrhovat řešení, která jsou správná podle mě. Pokud ale vidím, že by mu spíš pomohl sexuolog, přeposílám ho ke specialistovi,“ popisuje svoji praxi sexkoučka. Nestanovuje ani cíl sezení, ten si vždycky nastaví klient.
„Jsou také lidé, kteří potřebují krizovou intervenci. Někteří se třeba ozvou přímo mně, aniž by se předtím nechali vyšetřit. Někdy také potřebuji mít v ruce potvrzení, že nejde o fyziologický problém. Pak přicházejí lidé, kteří udělali kolečko všude možně - a skončí u mě. Mám klienta s hodně špatnou diagnózou, s onemocněním prostaty, která se musela řešit u odborníka. Moje práce spočívala v tom, aby si obhájil svoje zájmy před lékařem a mluvil o nich v pohodě. Aby zvládl proceduru, která mu byla nepříjemná,“ vysvětluje Poupětová.
Oboustranná shoda ovšem panuje v tom, že lidí, které trápí sexuální problémy, je v dnešní době stále víc. A že mnoho Čechů svoje problémy raději neřeší a snaží se je ignorovat. O spiritualitě se s vámi bavit nebudu Spousta návštěvníků obou typů „ordinací“ například přichází s otázkou, co je a co není v sexu normální. Co by sexkoučka poradila například masochistickému britskému malíři Francisi Baconovi, který se neobešel bez rákosky? „Pokud to vyhovuje jemu, ale nevyhovuje to partnerovi, nemůžu koučovat někoho, kdo u mě v pracovně nesedí. Můžu ho ale naučit zvládat konfrontace, něco se dozvědět a porozumět lépe svému protějšku. Pokud přijdou oba, pak funguju jako překladatel. Snažím se také lidem vysvětlit, jak s takovým darem mohou být prospěšní sobě nebo svému okolí, “ říká Poupětová.
„S takovouhle věcí se lidé spíš obracejí na sexuology,“ oponuje Janáčková. „Záleží na tom, jestli jde o jednorázovou zálibu, jestli je to v rámci zkoušení nových věcí, nebo jestli ho vzrušují výhradně a jenom takové techniky. Pak je dobré zajít za odborníkem a ujasnit si svůj postoj. A následně záleží na terapii nebo psychologické pomoci v rámci sebepřijetí. Pokud má někdo nějakou úchylku, nelze ho předělat.“
Do psychologické poradny chodí nejčastěji muži a ženy, které trápí nevěra - ať už sami nevěrníci (které trápí pocity viny a nevědí, zda volit mladou milenku, nebo manželku), nebo ti, jejichž partner je nevěrný. Jen málo klientů u specializovaného psychologa řeší vysloveně sexuální témata: nejčastěji jsou to poruchy erekce. Objednávají se i ženy, které trápí sexuální nesoulad - když si muž například přeje víc času společně stráveného v posteli nebo když je naopak málo aktivní. Klientky - zejména ženy středního věku - se často radí i o tom, jak získat sebevědomí, Mladší mají zase problémy s dosahováním orgasmu.
„Ke mně chodí podobně strukturovaná klientela,“ reaguje sexkoučka. Často ji navštěvují ženy, které na sobě chtějí pracovat, zajímají se o učení nových věcí a chtějí se i vypovídat. Žádat o radu přicházejí i tací, kterým léky na erekci nepomohly nebo jim jazyk lékařů nevyhovuje a chtějí mluvit i o spiritualitě nebo energiích, které vycházejí třeba z jógy. Což je pro racionálně orientovaného českého lékaře nepřijatelné. „Pojem spiritualita je u nás pořád braný trochu jinak než třeba v anglosaských zemích,“ dodává Poupětová.
„My se nezabýváme spiritualitou, spíš nás zajímají mechanismy myšlení a jdeme do hloubky,“ doplňuje koučku psycholožka. Taková nevěra má podle ní dopad na chování, tělo i duši. U žen dojde třeba i na vyrážky, poruchy menstruace, bolesti břicha a další psychosomatické obtíže. Když lékař nic nenajde, nemůže ale její problémy ignorovat. Málokterá žena také přijde za praktickým lékařem a svěří se, že je jí muž nevěrný.
„Myslím, že ženám, kterým je muž nevěrný, může pomoci i milenec. Ale vždy zdůrazňuji, že je to jen jedna z možných cest. Já za ně nerozhoduji. Snažím se být ale natolik otevřená, abych respektovala každé rozhodnutí svého klienta a pomohla mu řešit aktuální situaci,“ upozorňuje na další rozdílnost mezi oběma přístupy Poupětová. Takže kdo mi pomůže?
Kam tedy zajít, když má člověk třeba potíže s orgasmem? Za sexkoučem, sexuologem, nebo psychologem? „Tohle patří hlavně do rukou sexuologa nebo gynekologa. Důvodů může být celá řada. Může jít o psychiku, může jít o anatomický problém. Je potřeba určit důvod, proč člověk vyvrcholení nedosahuje. Jako psychologové můžeme pouze mluvit, sexuologové vyšetřují. Nepoznám závažnější fyziologický problém,“ říká psycholožka Janáčková s tím, že raději než sexkouče by ke spolupráci přizval sexuologa.
U sexkouče dostane klient hned na začátku vstupní dotazník spolu s vysvětlením, jak se liší jeho praxe od práce lékaře. „Pokud lidé nemají možnost dosahovat orgasmu, tak jak by si přáli, pracuji se vzrušením a překážkami, které klient má,“ vysvětluje Julie Poupětová. „Je to individuální a nemám na to žádný mustr. Nejlepší ovšem je, když se všechny přístupy spojí.“
