LONDÝN/PRAHA Jeho otec Filip IV. Španělský byl strýcem jeho matky Marie Anny Habsburské. Jeho praděd Filip II. Španělský byl strýcem jeho prababičky Anny Habsburské a jeho babička Marie Anna Španělská byla zároveň i jeho teta. Právě kvůli tomuto příbuzenskému křížení Karel II. Španělský zemřel bezdětný a španělská větev Habsburků vymřela. O této možnosti se již dříve spekulovalo, nyní ji vědci potvrdili na základě svých genetických zjištění.
Odborníci se ve své studii, zveřejněné v časopise Plos One, zabývali více než třemi tisíci příbuznými Habsburků v celkem šestnácti generacích. A jak napsal britský list The Independent, zjistili, že Karel II. se narodil rodičům, kteří byli již natolik „geneticky zkřížení“, že to bylo stejné, jako kdyby syna zplodil bratr se sestrou nebo otec se svou dcerou.
U Habsburků docházelo k příbuzenským sňatkům velmi často. Aristokratické vládnoucí rodiny v Evropě se tímto způsobem snažily upevnit svou moc v daném regionu. Jak vědci odhalili, první „zkřížené“ generace tím nijak zásadně ovlivněny nebyly, vše se ale přeneslo postupně na generace následující. Proto byl Karel II. Španělský neustále nemocný a také impotentní.
V habsburské dynastii se často brali navzájem strýcové s neteřemi, tety se synovci, ale i bratranci a sestřenice. Neustále se tak zvyšoval takzvaný koeficient inbridingu, který je měřítkem příbuznosti jedinců. Zatímco první španělský král z rodu Habsburků, Filip I. Sličný, měl tento koeficient 0,025 - to znamená, že 2,5 procenta jeho genů bylo shodných s jeho příbuznými. O sedm generací a 200 let později - u Karla II. - byl koeficient inbridingu již desetinásobný, tedy 0,25.
Habsburkové si tak mezi sebou dědili určité rodové znaky - například slavný habsburský ret - ale zároveň i nejrůznější choroby. Karel II. Španělský, který zemřel v roce 1700, byl přezdíván El Hechizado, tedy Očarovaný. Lidé mu tak začali říkat, protože se domnívali, že jeho fyzický vzhled i psychické problémy jsou důsledkem určité magie. Nebylo tomu tak - byly to jen zděděná onemocnění a genetické deformace.
Podle jednoho z autorů studie, profesora Gonzala Alvareze z univerzity ve španělském Santiagu de Compostela, umíraly děti Habsburků mnohem častěji, než tomu bylo běžné v tehdejší populaci. A to navzdory tomu, že šlo o zámožné lidi, kteří netrpěli chudobou, hladem, a proto je nestíhala žádná onemocnění s tím související.
Karel II. Španělský měl nejen obrovský „habsburský ret“, ale údajně i jeho jazyk byl tak velký, že měl problémy s mluvením a neustále slintal. Celkově měl opravdu velkou hlavu a spodní část obličeje byla silně zdeformovaná. Údajně trpěl neustálými střevními potížemi, křečemi a podle jeho první ženy Marie Louisy Orleánské také předčasnou ejakulací, která znemožňovala otěhotnění.
„Až do čtyř let neuměl Karel II. mluvit, chodit se naučil až v osmi. Byl malý, slabý a hubený,“ citoval list The Independent Alvareze. Španělský král se sice naučil číst a psát, ale nebyl údajně schopen pochopit komplikovanější problémy. „Když mu bylo třicet, vypadal jako stařec, měl oteklá chodidla, pak i celé nohy a obličej. Během posledních pár let svého života téměř nemohl stát. Také trpěl halucinacemi,“ dodal španělský vědec s tím, že časté byly i stavy úzkosti, nerozhodnosti a melancholie.
Všechny tyto příznaky souvisely podle profesora Alvareze a jeho kolegů s tím, že u jeho předků docházelo k častým příbuzenským sňatkům. Z jedenácti svazků za 200 let, které předcházely jeho narození, bylo devět mezi pokrevními příbuznými. Geny, které Karel II. zdědil po svých příbuzných, tak způsobily vznik dvou genetických onemocnění. Trpěl určitým druhem hormonální nerovnováhy, který měl vliv na jeho vzrůst a rozvoj jeho schopností. A také měl problémy s ledvinami, které vedly k impotenci a neplodnosti.
***
„Narodil se rodičům, kteří byli natolik ,geneticky zkřížení‘, že to bylo stejné, jako kdyby syna zplodil bratr se sestrou.“
„Až do čtyř let neuměl Karel II. Španělský mluvit, chodit se naučil až v osmi. Byl malý, slabý a hubený,“ říká Gonzalo Alvarez.
Karel II. Španělský
Poslední španělský král z rodu Habsburků byl již od dětství často nemocný a fyzicky slabý. Měl nepřirozeně velkou hlavu, teprve ve čtyřech letech se naučil mluvit a v osmi letech chodit. Jeho tvář byla navíc znetvořena typicky habsburským převislým rtem. Karel měl údajně tak velký jazyk, že měl problémy s mluvením a neustále slintal. Po celý život byl také psychicky labilní a trpěl úzkostnými stavy. Podle vědců zdědil několik genetických onemocnění, která způsobila i jeho impotenci a neplodnost. Oženil se sice dvakrát, ale ani s jednou z manželek nezplodil žádného potomka.
