Již jednou jsme připomněli, že Jiří Paroubek slíbil, že bude přesvědčovat své voliče o užitečnosti protiraketového štítu, pokud se ukáže, že rizika, před nimiž má chránit, vzrůstají (Dobře míněná rada, LN 4. 6.). Co se od naší poslední rekapitulace změnilo? Připomeňme si ty nejdůležitější zprávy, které jistě neušly Paroubkově pozornosti:
V polovině června vyšlo najevo, že „jaderný bazar“ otce pákistánské atomové bomby A. Q. Khana, jejž se podařilo rozprášit v roce 2003, disponoval plány mnohem modernější a kompaktnější bomby, než se dosud soudilo. Mezi zákazníky mohl být i Írán.
O pár dnů později předal Javier Solana Íránu nejnovější diplomatický návrh. Velmocem se „nepodařilo zlomit vůli íránského národa“, reagoval prezident Ahmadínežád s tím, že obohacování uranu bude pokračovat.
Francie zveřejnila tzv. bílou knihu o své bezpečnostní strategii pro příštích patnáct let. Hrozbu balistických střel v ní najdeme mezi hlavními prioritami.
Ještě loni v říjnu odhadoval předseda IAEA Mohamed el Baradej, že Írán potřebuje k získání bomby mezi třemi a osmi lety. Minulou sobotu nečekaně prohlásil, že může stačit pouhý půlrok až rok. Nejvíce ho znepokojuje představa vojenského úderu na íránská jaderná zařízení. Ten by prý proměnil Blízký východ v ohnivou kouli.
Když útok není řešením, co zbývá než obrana? Takhle to Paroubek vysvětlí Condoleezze Riceové při její pražské návštěvě.
