FILMOVÝ DIÁŘ
Mezi novináři se občas cynicky říká, že jakýkoli gastronomický zážitek je lepší než ten filmový - ačkoli špatné jídlo může člověka otrávit stejně intenzivně jako blbý film. Tento týden se ovšem spojilo několik filmových zážitků s intenzivní gastronomickou zkušeností. Může za to nejen skvělý pixarovský animák Ratatouille, jídlo hraje také důležitou a možná i hlavní roli ve filmu Koření života, v němž tentokrát nevaří krysa, ale Catherine Zeta-Jonesová.
Spojení těchto dvou premiérových filmů se víc než nabízí, ale Ratatouille se překvapivě váže i s další premiérou, satirou Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi. Ve filmu Hitler odhalí své trauma z dětství, kdy ho otec fyzicky týral, což mělo mít za následek deformaci jeho osobnosti. Podobně deformovaná je i jedna z postav filmu Rataouille, totiž kritik jídla příznačně nazvaný Anton Ego. Tenhle do sebe zahleděný nesnášenlivý vyzáblý kostnatec tu poslouží k rozvinutí bonusové epizody, v níž se rozebere, jak se k sobě mají kritici a kritizovaní, tedy umělci - ať už mistři pánve, pera či kamery. Odpovědi na to, jak se s takovým kritikem vypořádat, se ve filmu dočkáme a směřuje právě do kritikova dětství.
Z toho plyne nelichotivé zjištění, že pravděpodobně všichni kritici museli zažít v dětství něco hodně nepříjemného. Tak nevím, že by tehdy v mateřské škole...? Nebo už v jeslích...? Těžko říci, které trauma je to „kritické“, ale faktem je, že hlavní hrdina filmu Ratatouille ho umí vyléčit. Což ovšem nemá vliv na pětihvězdičkovou recenzi, Rataouille se povedl, bez ohledu na trauma.
O autorovi| Darina Křivánková, redaktorka LN
