Vánoce, Vánoce, přicházejí. Zpívejme? Dnešní mládež už je tak zhýčkaná, že i 40 korun za cédéčko s koledami je pro ně moc, stáhnou si je z internetu a pouští z počítače (notebooku). A vánoční atmosféra dostává čím dál tím víc na frak...
U oběda mi dochází, Vánoce jsou ani ne za dva týdny. Je tedy nejvyšší čas začít péct, vyzdobit byt a tak dále. Dárky naštěstí kupuju průběžně už od listopadu, skoro všechny už mám.
V hypermarketu vybírám z chladicího pultu hotové těsto a vzpomínám na naši stařičkou ledničku, ve které odpočívaly bochánky těst. Po pár hodinách se vyndaly a už to jelo: formičky, vykrajovátka, tlačené banánky, válení rohlíčků... Střih, rok 2008, naše mladá domácnost. Koupené linecké, kakaové a pracnové těsto leží zabalené ve fóliích a další kupě plastů. Díky dokonalé organizaci (tři plechy naráz) mám za hodinu napečeno. Pracny se vyválí v moučkovém cukru, linecké dostane „ovocnou směs - rybíz“, zbývá náplň na kakaové. Krabička „vanilkový krém“, trocha mléka, cukru a vyšleháme.
Před rokem jsem celá nešťastná stála nad koňakovou náplní plnou hrudek másla, teď pár minut šlehání a krém je hotov! Večer u televize mažu. V kuchyni zalévám čokoládovou polevu horkou vodou. V kuchyni na kamnech se roztéká tabulka čokolády na vaření, já fascinována změnou skupenství jen mlčky přihlížím. Obávám se, že moje děti už jen hodí hotové cukroví do košíku během nákupu, kdepak se s něčím patlat, ztráta času.
Zachraň se, kdo můžeš!
Nasát vánoční atmosféru na trzích v Praze taky není dobrý nápad. Rozsvícení stromečku na Staromáku byla vůbec akce roku. Loni vtipné, letos pokus o ušlapání. Z trhů jsem neviděla nic, davy lidí se tlačí, nenechají vás zastavit ani odbočit. Stromeček se rozsvěcí po mohutném pískotu, asi sedm minut po šesté. Následná cesta pryč se změnila v boj o holý život a centimetry místa. Nekonečné stání na místě bez možnosti se pohnout, hysterie, loket v břiše, v krku, cizí lidi namáčklí na mně. Zachraň se, kdo můžeš. Uděluji čestný „never more“.
Příští rok se na tu slávu podíváme v televizi a sejdeme se rovnou u toho pána se svařákem blízko Betlémského náměstí (kde nebyla ani noha). Pokus číslo dvě -trhy na Míráku. Menší, méně lidí, více stánků = lepší atmosféra?
No... svařák dobrý, ale servírovaný v obyčejných plastových kelímkách, za chvilku studený. Trdelníky dělala znuděná dvojice hlemýždím tempem a sundávala je napůl syrové. Na druhou stranu jsme sehnali krásný svícen za pouhých 49 korun a obřího františka za dvacet. Sympatické ceny. Františka jsme doma postavili na skleněný podstavec a zapálili. Typická vůně se dlouho linula vzduchem, až najednou buch a střepy padající na zem. Že bych strčila do skleničky? Koule žhavé hmoty se válí po nočním stolku, střepy okolo, na zemi, ve fíkusu. Rychle shazujeme do momentálně přítomné misky se šlupkami od mandlí a pod vodu. Na nočním stolku zůstává černý flek, propálený lak a dřevo. Díkybohu jsme byli v pokoji, a ne třeba v kuchyni.
Pak se divme, že některé tradice jsou poněkud morbidní, třeba jako „stín bez hlavy“ - večer se rozsvítí v místnosti světlo, všichni se dívají po stěnách. Čí stín nemá hlavu, ten do roka zemře. K tomu známé, že se nesmí věšet prádlo a vstávat od štědrovečerní večeře. A tak oheň v krbu tiše praská, v našich srdcích klid a láska. Veselé Vánoce!
O autorovi| Petra Doubková, petulka.bigbloger.lidovky.cz
