Ať už byla motivace ČSSD k zablokování předčasných voleb jakákoli, lze důvodně pochybovat, že se tak její šéfové rozhodli přes noc pouze na základě jedné analýzy Parlamentního institutu. Strana, která disponuje řadou špičkových ústavních právníků, se takovým způsobem nechová. Obava z dalšího možného zásahu Ústavního soudu by snad byla pochopitelná u strany, která by v tomto směru byla konzistentní a od samotného počátku se bránila přijetí jednorázového „ústavního zákona“ z obavy o jeho neústavnost.
Takzvaná nepravá retroaktivita, která má být příčinou názorového obratu ČSSD, však byla pouze podpůrným argumentem Ústavního soudu. Jádro neústavnosti původního způsobu vypsání předčasných voleb leželo jinde a s nově přijatým způsobem v kolizi nebylo. Pravděpodobnost, že by Ústavní soud zrušil volby i podruhé, byla poměrně malá. Těžko si lze představit, že by ČSSD při tak zásadní změně postoje nezvažovala i politické důsledky takovéhoto kroku. Co mohlo mimo jiné ležet na miskách vah?
Předně se volby velmi prodraží a tím ohrozí hlavně malé politické strany. Pro velké strany však budou opakované náklady jen pouhou nepříjemností. Disponují obrovskými prostředky a když vynaloží desítky milionů proti plánu navíc, pouze se jim budou „investované“ peníze vracet pomaleji, než předpokládaly. Pro malé strany však může být odložení voleb ekonomicky likvidační. Konkurence malých stran tak může výrazně oslabit.
Přitom právě nástup TOP 09 mohl kdekoho znepokojovat. Nová strana brala část hlasů ODS, ale k nervozitě měla důvod zejména ČSSD. Levicovým stranám ubíraly stoupající preference TOP 09 šanci, že společně získají většinu. Pokud by se do sněmovny dostali současně i lidovci, mohla by mít pravice většinu mandátů, i když by zvítězila ČSSD. Nemluvě o situaci, kdy by se přes pětiprocentní klauzuli přehoupla i Strana zelených.
Pro TOP 09, přestože má ze tří malých parlamentních stran momentálně nejvyšší preference, bude odsunutí voleb nejnebezpečnější. Udržet pozornost médií a sympatie veřejnosti o půl roku déle je pro novou neetablovanou stranu mnohem složitější. Finance zde budou hrát důležitou roli.
Zpět do opozičních lavic Přesun voleb pochopitelně znamená i další pokračování neodpovědnosti politických stran za vládní politiku. Pokud vláda prosadí nutné škrty ve výdajích státního rozpočtu, strany za to nemusí nést odpovědnost před svými voliči. Pokud by ČSSD vystavěla jarní kampaň na kritice vlády, vrátila by se do výhodné opoziční role, o kterou se připravila nepromyšleným vyjádřením nedůvěry Topolánkově vládě.
Listopadový termín byl pro levici problematický ještě z jednoho důvodu. Dvacáté výročí 17. listopadu bude doprovázeno velkým zájmem médií a lze předpokládat atmosféru, která nebude levicové politice a jakékoli spolupráci s komunisty nakloněna. Jarní termín je naopak dost daleko na to, aby bylo vše zapomenuto, včetně zablokování předčasných voleb. Pro levici bude výhodnější i proto, že do té doby může ještě narůst společenská nespokojenost související se setrvačnými dopady krize, jako je zejména nezaměstnanost.
O autorovi| TOMÁŠ LEBEDA, politolog Sociologického ústavu AV ČR
