LN Odcházíte po čtyřech letech z České televize. Kdy jste se pro odchod rozhodl?
Nerozhodl jsem se úplně pro odchod, ale před dvěma lety, kdy mně skončil Adresát ČT (v moderování týdeníku o dění v ČT a jejím programu nahradila Krafla „rodinka“, tedy muž, žena a malá dcera - pozn. red.), jsem uvažoval, jak dál v České televizi. Mám dlouhodobý zájem o práci v diplomacii, a právě tehdy jsem shodou okolností potkal své bývalé kolegy z ministerstva zahraničních věcí, a ti měli zcela automaticky pocit, že když mi skončil pořad, že z televize odejdu. Já jsem ten pocit neměl tak silný, nicméně byl to pro mě impuls začít mluvit o tom, že bych z televize mohl odejít, kdyby se naskytlo něco jiného. A víceméně díky mým kolegům jsem se začal zajímat o to, o čem už jsem přemýšlel na Pražském hradě, o práci pro Česká centra. Nikdy mě nelákala klasická politická diplomacie na velvyslanectví, ale podpora a propagace české kultury. Zdálo se mi, že by to mohl být směr, v němž bych mohl být jednou co platný. Slovo dalo slovo, a když se vypisovalo výběrové řízení na ředitele Českého centra ve Vídni, přihlásil jsem se. A generální ředitel Janeček o tom věděl. Tehdy jsem neuspěl, a tak jsem tu myšlenku vzdal. K mému údivu se pak po půl roce ozvali kolegové jak z Českých center, tak z ministerstva, a řekli mi, že se vypisuje výběrové řízení na Berlín a vyzvali mě, ať se do něj přihlásím. Řekl jsem si, že je to také německy mluvící oblast, a zkusil jsem to podruhé. Po prvním neúspěchu s Vídní jsem si nepřipouštěl, že bych uspěl, ale nakonec mě asi z padesáti lidí, po čtyřech kolech vybrali.
LN Hrála ve vašem rozhodnutí odejít roli i letošní kauza vrchního ředitele Františka Lamberta, která mohla ohrozit celé vedení?
Určitě.
LN Jak se dnes díváte na to, že bývalý milicionář Lambert byl dlouho ve funkci v rozporu s lustračním zákonem, ale s vědomím generálního ředitele ČT Janečka?
Dlouhá léta jsem se podílel na budování image ČT a na komunikaci jejím jménem. Jako komunikátor můžete řešit krizové situace, ovlivňovat je, ale má to své hranice. Tohle byla jedna z nich. Nebyla to komunikační krize, ale zákonný fakt, s nímž se nedalo nic dělat. Je tu nějaký zákon, ten něco říká, jedna strana tvrdí, že zákon nebyl porušen, druhá že ano, má to rozhodnout soud a všichni víme, jak dlouho to u nás soudům trvá. Pro mě je do dneška frustrující, že věc není rozhodnuta. A mám pocit, že tím ČT na image a kredibilitě vybudovaných zejména za předchozí tři roky stále ztrácí. Je mi to líto.
LN Ze své funkce jste měl k manažerům televize blízko. Přesvědčoval jste je, aby to řešili rychleji?
Diskutoval jsem o tom s každým členem managementu, nejvíc asi s generálním ředitelem. Ale zůstanu loajální a úvahy nechám za televizními dveřmi. Za ČT jsem loajálně komunikoval, co bylo třeba, a snažil jsem být korektní a pomoci televizi tak, aby to pro ni bylo co nejlepší.
LN Myslíte, že se situace znovu vyhrotí, až soud v Lambertově kauze konečně rozhodne?
Určitě.
LN roč jste práci mluvčího, kterou vám nabídl Jiří Janeček, vzal?
Bavili jsme se o tom s Jirkou těsně po jeho zvolení generálním ředitelem. Chtěl jsem se vrátit do televizního světa, dřív jsem pracoval v televizi Premiéra, ale měl jsem jiné nápady, spíš směrem ke zpravodajství. Nejdřív jsem odpověděl, že si myslím, že Česká televize mluvčího nepotřebuje. Generální ředitel mi tehdy řekl, ať se tam jdu na jeden, dva dny podívat, a pak ať mu sdělím svůj názor. Po jednom dnu v televizi jsem pochopil, že funkce mluvčího by tam svůj smysl měla. Ale nástup pak nebyl úplně jednoduchý. Spousta věcí, co se komunikace týče, tam nebyla vůbec nastavena, a instituce sama nebyla zvyklá, že má jednoho komunikátora, který může prezentovat její názor. Možná proto mě to ale lákalo, bylo na mě, abych komunikaci ČT s diváky i veřejností dal spolu s generálním ředitelem určitý řád. Obrovskou radost mám z toho, že se mi podařilo v ČT vybudovat Divácké centrum.
LN Mluvčího ale televize před vaším příchodem měla, byl jím Richard Klatovský.
Jeho pozice byla trochu jiná. Byl ředitelem odboru, pod který spadala nejenom komunikace, ale i marketing a částečně obchod. Pokud vím, Richard byl spíše manažerem, který rozdával úkoly. Novinářské dotazy směřoval různě po televizi, ale někdy mu chyběla zpětná vazba, jestli jsou opravdu vyřízeny. Přišlo mi to dost nekoordinované, nebyl nastaven jednotný systém. Já jsem si domluvil, že moje pozice bude od počátku jiná. Byl jsem podřízen přímo generálnímu řediteli, vedl jsem jen malý tiskový útvar a úzce jsem spolupracoval se všemi částmi televize, zejména pak s marketingem.
LN Myslíte si dnes, že ČT mluvčího potřebuje?
Zcela určitě, mediální servis je potřebný nejen pro členy managementu či vedoucí jednotlivých úseků směrem dovnitř, ale hlavně navenek. Denně vyřizujete desítky různých požadavků novinářů ze všech směrů, ČT má široké spektrum činnosti, čili ani neodhadnete, co může nastat.
LN Skoro o všem jste navenek mluvil vy, zatímco sami nejvyšší ředitelé k přelomovým krokům – naposledy třeba ke změně grafiky – veřejná prohlášení skoro nedávali.
Jestli má management vystupovat víc či méně, to je otázka. My jsme to měli tak nastaveno, měl jsem důvěru pana Janečka, a myslím, že generální ředitel se objevoval na veřejnosti vždy, když to bylo třeba.
LN Jak podle svých zkušeností mluvčího ČT hodnotíte, jak o televizi píší čeští novináři?
Mám čtyřletou zkušenost s televizí, v oboru celkově jedenáctiletou. Za tu dobu se vše strašně zrychlilo, nejenom pro mluvčího, ale i pro novináře. Je to daleko víc povrchnější, protože je neustále víc a víc možností, jak informace předávat, v mžiku sekundy. Ale jsou k neučtení, k neroztřídění. A v redakcích dnes myslím platí jiný způsob práce, než tomu bývalo. V dobách na Pražském hradě jsem znal okruh novinářů, který sledoval danou tématiku dlouhodobě. A pro mě bylo jednodušší s nimi pracovat, protože znali pozadí a souvislosti. Tohle byla pro ČT největší slabina, protože bylo asi jen čtyři nebo pět novinářů, o kterých jsem věděl, že se televizi a mediálnímu prostředí věnují dlouhodobě. Ne vždy totiž najdete trpělivost všem vysvětlovat souvislosti na mediálním trhu – ne vždy na to třeba máte čas. Bohužel, z neznalosti souvislostí vzniká nejvíc nedorozumění, mystifikací a nepřesných článků, které pak nadělají spoustu neplechy.
LN Komunikujete s řadou redakcí, včetně bulvárních. Ty dostávají od komerčních televizí perličky ze života účinkujících na obrazovce či ze zákulisí jak na zlatém podnosu. Dělá to tak i veřejnoprávní ČT?
Někteří lidé říkají, že by veřejnoprávní neměla bavit. Proč ne? Je to jedna její složka, a co se týče zábavných pořadů, s bulvárními novináři a společenskými časopisy spolupracovat musíme, protože zájem z jejich strany je obrovský. Příkladem je taneční soutěž StarDance, která zaplňuje všechna média na českém trhu. Byli bychom sami proti sobě, kdybychom s nimi nenašli způsob spolupráce. Možná není až tak agresivní jako u komerčních televizí, možná neprodáváme jejich soukromí, porody a podobně. Také nabízíme zajímavosti ze zákulisí, ale dodržujeme, myslím, určitou hranici vkusu, za kterou bychom neměli jít.
LN Jste spokojený s tím, jak jste obraz ČT za čtyři roky svého působení ovlivnil?
Hodnocení své práce nechám na jiných.
LN Připadá vám na tom, jak veřejnost ČT vidí, něco nespravedlivé?
V Česku každý rozumí fotbalu a televizi. A Českou televizi někdy hodnotí bez souvislostí, dává na to, co zaslechne v hospodě, co mu řeknou kamarádi. Česká televize, to byla pro mě vypálená značka na čele. Když jsem kamkoli přišel, kamkoli přijel, už když jsem třeba neměl sílu, přesto se mnou i moje rodina a přátelé pořád chtěli mluvit o televizi, co vysílá a tak. A zdálo se mi někdy nespravedlivé, že i oni hodnotí věci bez souvislostí.
Na druhou stranu, když jsem pracoval v televizi, uvědomil jsem si, že mediální svět je světem sám pro sebe. Pracujete v něm také a víte, že jsme postižení tím, že hledáme souvislosti ve všech větách, novinách, na internetu, kdo od koho co opsal, kdo má něco navíc, proč to napsal, co za tím je, co je tam za vliv. A máte pocit, že tím žijou všichni. Já mám partnera ve Švýcarsku a nejpozději jednou za tři týdny tam aspoň na jeden víkend odjedu. A už na letišti si uvědomuji, že existuje i svět bez televize. Tam mi vždycky dojde, že my všichni kolem televize žijeme v uzavřeném prostředí. A mám pocit, že všichni nakonec bojujeme o stejnou věc, totiž aby to, co je na obrazovce, k něčemu bylo, a to je hlavní.
LN Že jste do tohoto polosvěta vůbec vstoupil, tedy nelitujete.
Ne, byla to úžasná zkušenost. Vážím si toho, že mi ČT dala na čtyři roky neplacené volno. Jedna z variant mé budoucí kariéry by tak mohla opět souviset s ČT. Jako mluvčí se asi vrátím těžko, ale je v televizi spousta jiných věcí, které bych chtěl zkusit.
LN Myslíte, že za čtyři roky budete v ČT spíš vy, nebo Jiří Janeček?
To nechám osudu.
