Dnes o marketingových chytrácích prznících češtinu Překládat, to neznamená jen převádět význam jednoho slova po druhém z jazyka výchozího do jazyka cílového. Jazyky jsou rozličných povah, a proto mají rozdílné způsoby vyjadřování a různé vlastnosti a možnosti. Překladatel musí respektovat zákonitosti jazyka, do něhož překládá, a to mimo jiné znamená, že u mnohých výrazů originálu bude při převodu nucen změnit slovní druh, a v jazyce, jako je čeština, taky bude muset každé slovo opatřit příslušnou koncovkou.
Jako příklad si můžeme vzít anglický výraz freshwater fish. Fresh je čerstvý, water je voda a fish je ryba. Zaprvé je třeba vědět, že fresh water zde není voda čerstvá, nýbrž voda sladká. „Sladká voda ryba“, to ale jaksi pořád není ono. Aby se překladatel dopracoval ke kýženému výsledku, musí spojení dvou slov sladká voda přetvořit v jedno přídavné jméno s patřičnou koncovkou: sladkovodní ryba. Ale v tuhle chvíli si už možná říkáte, proč vám tady vykládám takovéhle banality, jaké jsou jasné i každému alespoň průměrně inteligentnímu (českému) psovi. Smutnou pravdou ale je, že mnohému českému člověku to očividně jasné není, a ještě smutnější je, že se v těchto případech ani nejedná přímo o překlad, nýbrž o rádoby kosmopolitní, pod dojmem angličtiny provozovanou jazykovou samohanu.
Začalo to perverzní módou nazývání sportovních podniků, viz bizarní pojmenování jako: Volkswagen Rodinný Minimaraton; Volkswagen Maratonský víkend; Tesco Běh pro život; Adidas Běh pro ženy; Metro Běh pro muže. Nebo jistě záslužný, nicméně ohavně pojmenovaný Avon Pochod proti rakovině prsu. V zájmu „světovosti“ se tu češtině bezohledně vnucují konstrukce, jež angličtině jsou vlastní, ale češtině jdou proti srsti. Mnozí by nad tím mávli rukou s tím, že čert to vem, poněvadž jazyk sportovců vždycky býval zvláštního ražení. Ale tahle rakovina metastázuje dál, a to i tam, kam by se nikdy dostat neměla.
Od jednoho z největších knihkupeckých podniků v zemi a od organizace, jež uděluje knižní ceny, kterým by ráda dodala punc prestižnosti, by člověk očekával bezvadnou češtinu. Ale zrovna tihle dva rodiče spolu zplodili zrůdu, již rovnou aby pohledal: Kanzelsberger cena čtenářů. „Cena čtenářů knihkupectví Kanzelsberger“, to by asi bylo dlouhé a nešikovné. Ale proč ne sympaticky lidská „Kanzelsbergerova cena čtenářů“ (pan knihkupec by se tu zviditelnil coby přívlastek shodný) nebo „Cena čtenářů Kanzelsberger“ (tady by se pan knihkupec zase stal přívlastkem neshodným, sice trošku skřípajícím, ale čeština by to s přimhouřenýma očima pořád ještě dokázala strávit)? Který marketingový chytrák v Kanzelsberger knihkupectví to svinstvo vymyslel a který hlupák v Litera Občanské sdružení se za sponzorský bakšiš vykálel mateřštině do tváře a na to svinstvo mu kývl? Jen pro srovnání: Pulitzer Prize, nejvýznamnější americká cena udělovaná za mimořádné výkony v oblasti psaného slova, se česky odjakživa jmenuje Pulitzerova cena. Pochopitelně. O žádné obludě jménem „Pulitzer cena“ nikdy nikdo neslyšel.
Německý jazykovědec August Schleicher píše v roce 1863 profesoru zoologie Ernstu Häckelovi dopis, ze kterého zcela jasně vyplývá, že jazyky jsou samostatné, na člověku v podstatě nezávislé přírodní organismy. Kéž by se jako takové mohly bránit a měly k ruce nemilosrdné anděly pomsty, kteří by podobné zvrhlíky a prznitele sráželi ohnivými meči do věčných pekel.
***
V zájmu „světovosti“ se češtině bezohledně vnucují konstrukce, jež angličtině jsou vlastní, ale češtině jdou proti srsti
O autorovi| Robert Novotný, překladatel
