PARDUBICE/BRNO Infuze, dlahy, dýchací přístroj. A nyní také lopaty a zimní řetězy. Zima doplnila vybavení sanitek. Kvůli sněhu se dojezdová doba záchranářů někde prodlužuje i na více než dvojnásobek a posádky nejsou při nejlepší snaze často schopny dodržet předepsaný čtvrthodinový limit pro příjezd na místo. Podle dostupných informací to naštěstí nikoho nestálo život.
Zdravotníkům z Pardubic jen za uplynulých deset dnů zapadl do sněhu přibližně stejný počet sanitek jako předtím za deset let. „Ta situace nemá obdoby, časy se protahují i po samotných Pardubicích, natož při výjezdech mimo město,“ potvrzuje vedoucí lékař Otomar Kušička. O víkendu zapadla u Hlinska sanitka mířící k dusícímu se dítěti. Její vyproštění trvalo sedm hodin, musely přijet dva traktory. Dítě nakonec do jiné sanitky donesli hasiči, kteří je museli přepravit několik kilometrů pěšky.
Na Pardubicku už podle Kušičky některé sanitky vysílají běžně s nasazenými řetězy, aby neztrácely čas. Řetězy přicházejí ke slovu i v jiných regionech. „Naštěstí mají moderní vozy pohon všech čtyř kol, což situaci ulehčuje. Přesto se dostat k některým samotám například na Valašsku znamená poměrně dlouho jít pěšky,“ připomíná Petr Olšan ze zlínské záchranky. Často jim s dopravou pomáhají například členové horské služby.
Myslet na to, že i záchranáři v sanitkách jezdí po stejně (ne)udržovaných komunikacích jako všichni ostatní, by měli dopředu i ti, kteří o jejich pomoc žádají. „Je dobře, pokud dispečerce nahlásí, jak situace na tom konkrétním místě vypadá, zda je místo vůbec dostupné, kolik je tam sněhu a podobně,“ doporučuje mluvčí jihomoravské záchranné služby Radek Turin.
Pracovníci operačního střediska sami vyhodnotí nejen to, jaký způsob dopravy záchranářů a případně zraněného je nejlepší, ale zváží také nejvhodnější trasu. „Může se stát, že bude lepší zvolit sice o něco delší cestu, u níž je ale zaručeno, že je průjezdná a že sanitka dorazí v přiměřené době. Nebo že posádka dojde kus pěšky či že pro raněného přiletí vrtulník,“ doplnil Turin. Ani helikoptéra však není samospasitelná. Pokud na zemi leží více než metr sněhu, může se podle něj ukázat přistání velmi komplikované, ne-li nemožné.
Sníh není jejich největším přítelem, říkají sami piloti vrtulníků, ale musí i tak být opatrní.
„Pokud není snížená viditelnost, jsme schopni odhadnout, zda je i zasněžená plocha vhodná pro přistání. A kolegové záchranáři obvykle jsou schopni dole na zemi připravit zázemí,“ tvrdí Jan Kneissl ze společnosti DSA, která zajišťuje provoz záchranářských vrtulníků v severních a východních Čechách a na severní Moravě. „Pro přistání potřebujeme prostor o hraně dvojnásobně dlouhé, než je největší rozměr vrtulníku – v našem případě tedy přibližně 26 krát 26 metrů,“ dodal.
Záchranáře při jejich výjezdech ohrožují nejen následky vrtochů zimního počasí, ale také další řidiči. Kromě těch, kteří jim přidávají práci vlastními nehodami, jsou to především ti, kdo sanitky omezují neopatrnou jízdou a tím, že jim nedají přednost a neusnadní předjíždění.
***
Čas na pomoc
Patnáct minut Podle předpisů musí být záchranná služba zorganizována tak, aby poskytla péči do 15 minut od přijetí tísňové výzvy, až na výjimky (k nimž podle záchranářů patří i sněhová kalamita). Nový zákon měl dobu u velkých sídel zkrátit na 10 minut a u nejmenších prodloužit na 20 minut, jeho návrh vláda ale stáhla.
