Medardovské počasí se udrží podstatně kratší dobu, než by podle lidové moudrosti mělo. Většinou je to spíše čtrnáct dnů než biblických čtyřicet, ale zato se vyskytuje velice často, přibližně ve dvou třetinách let. Pravděpodobně právě úspěšnost kápě svatého Medarda se zasloužila o její dlouhodobou slávu. Tato pranostika jistě patří, spolu s ledovými muži - Pankrácem, Servácem a Bonifácem, mezi dvě nejznámější. Z pohledu meteorologa je Medard výraznější v teplotách než ve srážkách. Vzestup teplot trvající většinou od ledna do července se okolo 8. června zastaví, nebo se dokonce ochladí. Nárůst srážek je méně výrazný než narušení pravidelného ročního chodu teploty.
Ale v minulosti byli lidé, zejména rolníci, více závislí na počasí a úrodu silně ovlivňoval déšť. V příliš vlhkém počasí se špatně sušilo seno a množili se škůdci. Déletrvající sucho zase silně zbrzdilo růst rostlin, zejména obilí.
Teploty jsou již v období Medarda natolik vysoké, že pokud přestanou stoupat, úrodu to již neovlivní. Ani případný pokles ranních teplot již není tak výrazný, aby ohrozil pole, sady a vinice. Pouze přízemní teploty mohou, ale jen ve zcela výjimečných případech, poklesnout pod bod mrazu.
Do paměti se více zapsal několikadenní déšť Lidé si dobře pamatovali více deštivých dnů v červnu a na počátku července jistě i kvůli tomu, že nastávají četné a silné bouřky doprovázené přívalovými lijáky a náhlými povodněmi. Následky silného nárazovitého větru, krupobití a intenzivních srážek bývají často ničivé, ale většinou postihují malé území. Krátký průběh a relativně malé množství lidí postižených těmito nepříjemnostmi jsou pravděpodobně důvodem, proč tyto intenzivní jevy vstoupily do povědomí člověka méně než rozsáhlejší, ale většinou podstatně méně nebezpečné občasné deště.
Chladné a deštivé medardovské počasí bývá někdy nazýváno evropským monzunem. Toto pojmenování možná zní někomu poeticky a zavání dálkami, ale správné není.
Monzun ponecháme oblastem s jedním směrem proudění ve studené části roku a opačným směrem větru v teplé polovině roku. Třeba v Indii a jihovýchodní Asii. Tady v Evropě zůstaneme u starého dobrého Medarda, vyvolaného dlouhotrvajícím přílivem mořského vzduchu od západu až severozápadu z Atlantického oceánu.
Po krápání bývá nejteplejší část roku V této době není ve střední Evropě, samozřejmě kromě bouřek, příliš výrazné počasí. Zima je nenávratně pryč a přechod do letních extrémních teplot a s nimi spojeného sucha je medardovským počasím zmírněn nebo alespoň oddálen.
Využijeme-li zkušenosti našich předků vyjádřené v nejznámějších pranostikách, oznamují poslední výrazný návrat zimy ledoví muži. Necelý měsíc po nich se hlásí Medard se svým čtyřicetidenním krápáním. A co v dalších týdnech? Po medardovském počasí nastává nejteplejší část roku, s Markétou házející srp do žita, zakončená další dobře známou pranostikou - svatá Anna chladna z rána.
