Neměl jsem žádné výchovné zásady - alespoň jsem si je nikdy nedefinoval. Snažil jsem se vytvořit pro své syny atmosféru domova -snad proto, že jsem ji sám nezažil (za války jsem ztratil otce). Od prvních let se mezi námi vytvářel vztah kamarádství a důvěry. Napřed jsem šel do kolen já a podléhal jsem jejich dětské fantazii, aby se pak oni - když dospívali do pubertálních let - postavili na vlastní nohy a byli schopni si svůj názor vybojovat v rovnocenné diskusi. K tomu nám sloužily takzvané černé hodinky. Zapálili jsme si svíčku, pustili si nějakou hezkou hudbu a navzájem se svěřovali se svými starostmi i bolestmi duše. Ostatně takové chvilky si nacházíme i teď, když jsou synové dlouho dospělí a mají už své potomky.
Děti: Dušan (44), David (38)
O autorovi| Dušan Klein, režisér
