Co je větší hrozba - závislost na Rusku, nebo atomové jádro? Evropská odpověď zní jádro. Jaderná energie představuje skutečnou obsesi EU. Nepatří mezi evropské politiky, ale vzbuzuje největší vášně i přísnost. Když Slovensko v nejtísnivější plynové krizi zvažovalo spustit Bohunice, byl oheň na střeše: Porušíte přístupovou smlouvu! V tomtéž presu je mrznoucí Bulharsko opovažující se uvažovat o spuštění dvou bloků Kozloduje. Přitom týž Brusel neřekne ani popel, když „staří mazáci“ ve finanční krizi porušují pravidla maastrichtská.
Je to dvojí metr na reakce v krizových situacích. Přitom přísnost k jádru je poplatná politice minulosti. Německo dodržuje závazek vystoupit z jaderné energie, ač Zelení už nejsou ve vládě a hrozby teď vypadají úplně jinak, než když před deseti lety prosazovali svůj program. Jen pro tu sektářskou obsesi, ne kvůli závazné politice EU, teď Slovensko, Bulharsko i Pobaltí zvyšují svou energetickou závislost na Rusku.
Jezídi odmítají vyslovit slovo šajtán (satan), muslimové alkohol, židé kombinaci masa a mléka, „pokroková“ Evropa, ač ji k tomu víra nenutí, zase slova typu Kozloduj, Ignalina, Bohunice. Jsou to evropská Guantánama. Co s nimi? Jak právě vidíme v Americe, stačí už samotná snaha o nápravu. Přejmenujme tedy ty ďáblovy elektrárny.
Čtěte „Řešení krize...“ na str. 9
