Román novináře a spisovatele Bronislawa Wildsteina Údolí nicoty je ze současného Polska, zraňovaného komunistickou minulostí.
Životy hlavních protagonistů, což jsou především novináři, politici, lidé nějak veřejně činí, včetně kněží, jsou po dvaceti letech svobody svírány kleštěmi minulosti tak, že chvílemi snad nezbývá ani prostor k nadechnutí.
Svatý Jidáš Varšava. Wilczycki, šéfredaktor vlivného Kurýru, lapá po dechu. Má na stole materiály, dle kterých je Lew, nejvyšší intelektuální a mravní autorita Polska, prachsprostý estébácký agent. A tři sta kilometrů odtud, v Krakově, jiný mediální harcovník Jan Return potkává lidskou trosku, alkoholika Daniela, bývalého charizmatického vůdce podzemí. Daniel mu teprve teď, po dvaceti letech, popisuje, jak byl ve vězení šíleným způsobem bit, znásilňován a vůbec mučen, až estébákům podlehl a upsal se jim. Jan Return naslouchá a platí vodku. A čtenáři zřejmě začíná docházet, proč je zrovna tenhle populární novinář hluboce ponořen do studia evangelií, kde mu jako nejvýznamnější postava, beroucí na sebe utrpení všech, připadá Jidáš. A tady začíná vír, děj plný napětí, kdy si čtenář připadá jako na toboganu. Odhalením Lwa vypukne aféra, kdy přibývají mrtví, množí se podezřelé kauzy, především kolem „symbolu budoucnosti“, továrny na umělou krev, z pokorných sluhů božích jsou křivoústé svině a kolem novinářů, válčících mezi sebou o úvodníky, sloupky i „otvíráky“, se rojí slizští estébáci, stejně jako studentky žurnalistiky s planoucíma očima a „vzedmutými ňadry“.
Promluvíš, zahyneš Román Údolí nicoty u našich sousedů vyšel před dvěma lety a vyvolal poprask. Téma lustrací čili prošetření, prosvětlení minulosti zabralo.
Pikantní je, že téměř u všech opor současné polské společnosti – v knize zapletených do zločinů či bránících jejich rozkrytí – jde celkem snadno rozklíčovat jejich identitu. A výsledek romanopiscova prošetřování je drtivý. S ďáblem zosobněným bývalou komunistickou mocí jsou zapleteni snad všichni. Ti, kdož se dnes snaží mafii bývalých estébáků a nynějších kšeftařů čelit, jsou korumpováni či umlčeni. Nemají ani možnost heroického boje a oběti jako jejich protikomunističtí předchůdci. Estebáky, kteří se rozhodnou promluvit, čeká smrt. A novináře „vyřazení z oběhu“, depresivní popíjení a pohled na ztenčující se konto.
Bývalí lidé Bronislaw Wildstein v roce 2005 zveřejnil seznam 240 tisíc jmen, který Michnikova Gazeta Wyborcza označila za „estébácký seznam“. Seznam obsahoval agenty, ale také jejich oběti bez jakéhokoli rozlišení. A Wildsteina vyhodili z novin a část kolegů ho odepsala jako provokatéra či pomatence. Knihou Údolí nicoty tedy autor velmi vztekle vrací úder – právě Adam Michnik je zde popsán jako odpudivá kreatura a někteří bývalí kolegové jako vrtichvosti, pro které je „pravda jen jeden z názorů“.
Snad ale byla tahle kniha chrlena v přílišném chvatu. Některé promluvy a zvláště moralizování tu působí přemrštěně, někdy i trochu legračně. S trochou škodolibosti lze podotknout, že právě když Wildstein líčí prohru, pád, osamělost, jde mu to báječně. Také proti jeho hrdinovi Wilczyckému se po uveřejnění kompromitujících materiálů – podobně jako tehdy proti Wildsteinovi – sešikovali snad všichni. Scéna, kdy je tenhle osamělý piják, bývalý novinář vyhazován „dobrými Poláky“ z lokálů a kdy se potkává s podobně poznamenaným režisérem, který se kvůli údajné pedofilii stal také „bývalým člověkem“, je skutečně depresivní.
Ve všem tom zviřování kalu se ale stejně nadějně blýskne. Na bezcílné cestě Polskem, kterou zničený Wilczycki podnikne, náhodou potká Roberta, bývalého spojence z podzemí. Ten mu vykládá o smrti svého otce, který na sobě měl jizvy „od nacistů i estébáků“.
Robert poraženému novináři z hlavního města nabízí nový začátek. Jak tohle může dopadnout?
Na rozdíl od všech těch mrtvých zůstává Wilczyckému alespoň možnost volby.
Bronislav Wildstein: Údolí nicoty
Přeložila Petruška Šustrová a Jan Wunsch Pulchra, 2010, 336 stran
***
ZE ŽIVOTA
Prolog k příběhu Bronislaw Wildstein (na snímku), Stanislaw Pyjas a Leszek Maleszka byli tři kamarádi na život a na smrt, kteří v sedmdesátých letech studovali v Krakově. Pak se však dostali do hledáčku polské StB, Pyjas byl zavražděn, a proto Wildstein s Maleszkou založili Studentský výbor Solidarity. Až v devadesátých letech se Wildstein dozvěděl, že Maleszka byl zároveň plodný a velmi ceněný agent StB.
