Národní knihovna ode dneška vystavuje vzácný rukopis, který z Prahy odvezla před 359 lety švédská vojska
PRAHA Codex gigas doputoval zpět do Prahy. Po více než 350 letech se tak největší rukopisná kniha vrátila ze Švédska do země, kde byla vyrobena.
Největší iluminovaný rukopis na světě, jenž měří na výšku 90 centimetrů a váží 75 kilogramů, lze spatřit ode dneška až do 8. ledna 2008 na výstavě v pražském Klementinu. Na tuto dobu jej Národní knihovně zapůjčila Švédská královská knihovna, kde je trvale uložen, neboť byl na sklonku třicetileté války odvezen švédskými vojsky z Pražského hradu.
Na výstavě si lze pročíst celou historii této vzácné památky, zhlédnout nazvětšované kopie pergamenových fólií Codexu gigas i jej samý. Svazek bude opět otevřen na populární dvojstránce. Vedle iluminace Města božího je obraz ďábla. I proto je Codex gigas nazýván rovněž Ďáblova bible.
Tento název je ale taktéž důsledkem rozšířené pověsti o mnichovi, jenž proto, aby si zachránil život, přislíbil sepsat během jediné noci největší knihu světa. O půlnoci měl mnichovi přijít na pomoc samotný ďábel.
Ve skutečnosti dílo vzniklo na počátku 13. století, pravděpodobně v podlažickém klášteře na Chrudimsku. Odtud se rukopis postupně dostal do klášterů v Sedlci, Břevnově a Broumově. Během svého putování Codex gigas několikrát šťastně unikl požárům, naposledy už ve Stockholmu v roce 1697.
Již v 16. století se do Broumova chodili poutníci „na ďábla“ dívat. Při tom se zapisovali na volné listy podlažického nekrologia. To je jednou ze součástí rozsáhlého svazku - vedle opisu Starého a Nového zákona, Kosmovy kroniky, benediktinské řehole či Penitenciálu. Rukopis je v rozsahu asi pětadvaceti tehdy běžných knih.
Na slavnostním zahájení výstavy zástupce Švédské královské knihovny předal Národní knihovně v Praze digitalizovanou podobu kompletního Codexu gigas, kterou je možno prohlížet i na výstavě samé. Tato pomůcka by měla výrazně napomoci dalším potenciálním badatelům. Rozsah Codexu gigas a hustota řádek na stránce totiž značně komplikují jeho čtení. Znám je dokonce případ, že jeden z méně vzrostlých badatelů musel na rukopisu ležet.
