Vladimír Morávek krátký anekdotický skeč upravil, rozkošatil i trefně vypolstroval hudebními pasážemi tak, aby vznikl „plnohodnotný“ divadelní tvar, dokonce hudebně-dramatický. Na Prase narazili brněnští dramaturgové při přípravě scénické montáže z Havlových her Cirkus Havel. Text nepoužili, ale velice je zaujal a pobavil. Václav Havel v něm na základě skutečné události líčí, jak se coby disident pokoušel na vesnici obstarat prase pro zabijačku. Pašík měl posloužit při plánované oslavě s přáteli disidenty. Fakt, že jde o osoby „režimu nepřátelské“, poněkud komplikuje úmysl vesničanů příchozího hejla odrat, co to dá, neboť není radno zaplétat se s politicky nespolehlivými osobami. Touha po penězích ale převáží a roztočí se groteskní anabáze, v níž vesničané mlží, kdo prase dodá, a vymýšlejí různé fígle, jak z nebohého kupce vyrazit co nejvíc. Neuchopitelný stav společnosti Vladimír Morávek především dokázal v krátkém textu rozpoznat nejenom jeho dramatický potenciál, ale i rovinu vypovídající o podivném, neuchopitelném stavu společnosti, což je zdrojem nejenom absurdního humoru, ale i hořkosti a trapného poznání. Pocit nemožnosti prorazit zeď hlavou je tu zvlášť silný, nehledě na výtečnou charakteristiku české mentality, onu nesmrtelnou snahu nějak se prošvenkovat a zajistit si aspoň nějaký prospěch. Morávek pro hemžení vesničanů vymyslel hezký kolorit, oděl je do krojů a dokola je nechal zpívat Proč bychom se netěšili, pózovat, ležet si v náručí, mávat vlaječkami a všelijak se šklebit. Sborový zpěv i sóla z Prodané nevěsty významově vkomponoval mezi Havlův text tak, aby vznikl celistvý tvar ne nepodobný operetě. Ostatně celá anabáze Havla za prasetem je vlastně taková dada opereta, možná ještě střižená absurdním divadlem, což je jistě útvar, který si čtenář sotva dokáže představit, ale kdo Prase zhlédne, pochopí.
Morávek ovládl i svou touhu rozeběhnout se mnoha směry, i když tu a tam, jak se látka natahovala, zůstala prořídlá místa. Opakování a roztahování jedné repliky na dramatickou situaci není pokaždé tím nejlepším řešením. Na druhé straně kupodivu výborně fungují drobné improvizace a ironické vtípky a narážky, které zjevně pocházejí od Morávka a odkazují k politickým reáliím. Například když vesničané disidenty chtějí vypudit, zazní „děkujeme, odejděte“. Krásná je scénka s paní, která vyhlédne z okna s dotazem, co to je za lidi, a kdosi výhružně zamumlá „Havel“. Nebo drsně naturalistické zobrazení výjevu, jak Havel s přáteli čekají na prase v dešti, za sněhu i krupobití. Závěrečná hostina, při níž předražené prase společnosti hořkne v hubě, je však zároveň oslavou znovunabyté svobody, která je bizarně zakončena Modlitbou pro Martu a podepisováním Havlových spisů.
Méně klauniád by bylo více Nápad s Prodanou nevěstou je výborný, ale asi by ještě chtěl doladit, aby hudebních „vložek“ nebylo příliš a nerozbíjely děj, což je patrné zejména na začátku, až si divák klade otázku, kdy se přestane „blbnout“ na dané téma a „začne se hrát“. Vším také prochází postava anglického novináře (Michal Dalecký), který s Havlem dělá rozhovor a útočí na něj tak vlezle, až se dočká odeslání kamsi. I těchto klauniád by mohlo být méně a nemusely by být tak excentrické.
V Morávkově Praseti herci oddaně slouží celku, ale přesto se tu objevilo několik výborných výkonů: především Milan Holenda úžasně zpracoval Havlovu dikci a celkový postoj filozofa a humanisty snažícího se nezpronevěřit svému životnímu krédu, být empatický a slušný i k těm největším holomkům. Jeho Václav Havel není žádná karikatura, ale okouzlující solitér bojující s větrnými mlýny do posledního dechu. Jiří Kniha stejně nedostižně ztvárnil tři postavy potměšilých venkovanů (Hostinský, Fanda a Traktorista), kterým propůjčil neodolatelnou kombinaci přiboudlosti a primitivní mazanosti. Olgu hraje Andrea Buršová – je graciézní, ale nesmlouvavá, zvlášť v závěru se odmítá smířit s potupnou situací.
Prase si svůj pozdní debut zaslouží, je to svěží, hravý a typicky havlovský text, který byl nespravedlivě autorem zapuzen. A Vladimír Morávek mu navzdory několika výhradám pomohl. Postaral se, aby se jeho téma jasně a neodbytně vylouplo.
Václav Havel: Prase
Úprava: René Ludowitz Dramaturgie: Petr Oslzlý a Lucie Němečková Režie: Vladimír Morávek Výprava: Sylva Hanáková Prase vyrobil: Ladislav Vlna Divadlo Husa na provázku Brno první uvedení 20. 3.
Divadlo Archa 12. 4. 2010
