Takže generální ředitel České televize nebyl řadový redaktor okresních novin, ale šéfredaktor týdeníku OV KSČ. V osmdesátých letech to ovšem „na okrese“ běžně vypadalo tak, že šéfredaktor okresního týdeníku někdy nominálně, jindy jenom de facto, k okresnímu výboru patřil taky. Že takový člověk může bez většího vzruchu šéfovat veřejnoprávnímu molochu se sedmimiliardovým rozpočtem a dosahem do každé domácnosti, je smutným svědectvím toho, jak už tady komunisté skoro nikomu nevadí. Samozřejmě že by mohlo být hůř. Pan Janeček se za svou minulost aspoň stydí, což z lišáckých a zavádějících formulací jeho oficiálního životopisu vyplývá.
Škraloup je ale v době všeobecné otupělosti vůči komunistickému dědictví zjevně malý na to, aby Janeček dořediteloval.
Letos v létě mu končí mandát a Rada ČT je prý rozhodnuta dát mu nových šest let. Další hřích z minula přispěje k tomu, že ředitel, který si dobře uvědomuje, jak nesamozřejmé je jeho postavení, bude ještě vděčnější a ještě tvárnější. Tuto vlastnost tvořivě rozvine, až se vlády v zemi opět chopí Jiří Paroubek. Pak nám teprve dojde význam másla na ředitelově hlavě.
