Malého klienta chce každý. Tato teze se objevuje ve zprávách referujících o českých bankách již od roku 2001. V této době se konstituovaly základy moderního českého bankovnictví provozovaného západními bankami, jaké známe dnes.
V této době nastoupila do tuzemského retailového trhu rovněž Citibank, tehdejší světový gigant v oblasti korporátního bankovnictví a ve správě peněz bohatých lidí. Cíl banky byl jasný -chceme pětasedmdesát tisíc drobných klientů, volal tehdy jmenovaný retailový šéf banky David Kay.
Uplynulo deset let a banka stojí stále na stejné startovní čáře. S pověstí pošramocenou například tím, že svým zákazníkům prodávala fondy zajištěné u padlých Lehman Brothers, s image banky, jež na potkání nabízí kreditní karty. Ale tím to v péči o drobné klienty hasne. A navíc, doba dnes silnému nástupu do retailu příliš nenahrává.
Konkurence za posledních deset let výrazně zhoustla, střední a vyšší příjmová vrstva je kořist, na kterou se houfně vrhají všechny ryby v rybníce. Navíc tento rybník již mají za uplynulých deset let prozkoumaný jako málokdo. Neustálé pokusy Citibank konečně dobýt tento český retailový trh jsou pozoruhodné i úsměvné zároveň. Na mysl přichází otřepané rčení o ševci a jeho kopytě.
