17. února 2019 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Královské odměny na ČVUT? Fakulta odmítá zveřejňování mezd

Fakulta biomedicínského inženýrství | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fakulta biomedicínského inženýrství | foto: ČVUT

KLADNO/PRAHA Jedna z fakult Českého vysokého učení technického (ČVUT), Fakulta biomedicínského inženýrství, sídlí v Kladně. A tam vznikl v roce 2015 spor – část pracovníků získala z analýzy průměrných částek dojem, že dochází k „nespravedlivému rozdělování mzdových prostředků“, jak tvrdí Jaroslav Kuba, předseda fakultních odborů.

„Konkrétně se nám zdálo, že někteří zaměstnanci vysoké školy pobírají velmi nízké mzdy, zatímco jiným, zejména vedoucím pracovníkům, jsou vypláceny anebo si vyplácejí nepřiměřeně vysoké odměny a osobní hodnocení,“ řekl LN jaderný fyzik Kuba. 

Proto se také s kolegy, jak už psaly LN loni v souvislosti s kauzou prorektorky ČVUT Aleny Kohoutkové (s celkovým ročním příjmem 5465 243 korun), začal o výši odměn tamního děkana, tajemníka fakulty a jednotlivých pracovišť zajímat – až celý spor skončil v létě 2016 u soudu, načež se táhl.

Teprve před pár týdny přišlo rozhodnutí. Krajský soud v Praze rozhodl, že ČVUT jakožto veřejná vysoká škola je povinno vyžádanou informaci o průměrných platech na pracovištích a v případě děkana i tajemníka fakulty žalujícímu sdělit. A to se dle Kuby dosud nestalo, přestože už uplynula patnáctidenní lhůta od platného pravomocného rozsudku.

Škola s výrokem nesouhlasí

Univerzita s ním nesouhlasí, tudíž má věc řešit Nejvyšší správní soud. „ČVUT podalo kasační stížnost proti všem výrokům krajského soudu. Kasační stížnost byla podána současně s žádostí o přiznání odkladného účinku,“ sdělil LN rektor Vojtěch Petráček.

„Požadované informace o výši vyplacených mzdových prostředků tedy ČVUT žalobci zatím, s ohledem na podanou žádost o odkladný účinek, neposkytlo. Samozřejmě respektujeme rozhodnutí Krajského soudu v Praze, a proto nebude-li kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem přiznán odkladný účinek, je ČVUT připraveno informace žalobci – v rozsahu, v jakém to rozsudek požaduje – předložit,“ doplňuje rektorát.

Kuba se odvolává na zákon o svobodném přístupu k informacím. „Funkcionáři celou dobu proces nezákonně brzdili, seč mohli, jak rozhodnutí o naší žádosti, tak odvolání k rektorovi vydali s podstatným zpožděním oproti zákonným lhůtám, jak v rozsudku konstatoval krajský soud. Po opakovaných zamítavých stanoviscích ČVUT jsme se proto museli obrátit na Krajský soud v Praze. Rozsudek v plném rozsahu vyhověl naší žalobě a ČVUT vedle informací musí zaplatit i náklady soudního řízení v plné výši, přičemž platbu jsme již obdrželi,“ dodává Kuba, bývalý prorektor techniky.

Zvláštností žaloby je fakt, že souzeným je přímo stávající rektor, tedy Vojtěch Petráček. Proč?

„Rektora jsme museli žalovat, neboť dle zákona o svobodě informací je rozhodování veřejných organizací vždy dvoustupňové; nejprve rozhodne příslušný úředník (v tomto případě děkan fakulty) a následně jeho rozhodnutí přezkoumává nadřízený orgán ve správním řízení. Toto řízení má být nezávislé a nestranné. V případě ČVUT je takovým orgánem tak trochu nelogicky rektor, tudíž jsme museli žalovat přímo rektora, a nikoliv univerzitu jako celek anebo fakultu,“ říká Kuba, jenž působil i na ministerstvu školství.

Co si o celém vleklém případu osobně myslí? „Musím říci, že když jsme zcela standardní žádost o informace podávali, vůbec jsme netušili, čeho všeho jsou akademici schopni, aby problémy s nerovným odměňováním z veřejných prostředků nevyšly najevo. Věřím však, že se nám případ podaří dotáhnout až do konce,“ míní Kuba, jehož prý motivuje úsilí o transparentní pohled na rozdělování veřejných peněz.

Hodnota údajů z let 2015 a 2016 je dnes sice již menší, ale může jít o precedens pro univerzitní samosprávu. „Na fakultě nejsou přesně stanovena kritéria úspěšnosti pracovníků a kontrola vyplácených prostředků je velmi slabá, takže pro řadu vedoucích pracovníků může být škola spíše dojnou krávou. Vzhledem k samosprávnému řízení univerzit by čerpání prostředků měl kontrolovat akademický senát, který vykonává řadu práv ,majitele‘ univerzity – ministerstvo školství takovou pravomoc nemá –, avšak ani on například na rozdíl od majitele v soukromé firmě nemá ke mzdám přístup,“ uzavírá docent Kuba.

Dle nálezu Ústavního soudu?

ČVUT své stanovisko ohledně neposkytnutí údajů staví na údajném nesplnění většiny podmínek testu proporcionality pro poskytnutí požadovaného druhu informací, což řešil platový nález Ústavního soudu ČR ze 17. října 2017. Zájemci o citlivé informace (třeba mzdy jakožto součást soukromí osob) by měli prokázat veřejný zájem, poskytnutí dat by mělo vést k širší diskusi o tomto zájmu, žadatel má být jakýmsi „hlídacím psem“ společnosti a informace musí být též dostupná.

Najdete na Lidovky.cz