VÍDEŇ/PRAHA Překoná Heinz Fischer v nedělních rakouských prezidentských volbách rekord v počtu obdržených hlasů z roku 1980? To byla v podstatě jediná otázka, kterou řešila tamní média. O tom, že Fischer vyhraje, totiž nikdo nepochyboval. Šlo jen o to, jakým poměrem. Na rozdíl od voleb před šesti lety, kdy byl prezidentem zvolen poprvé, proti němu nestál jen jeden, ale dva rivalové - kandidátka svobodných (FPÖ) Barbara Rosenkranzová a Rudolf Gehring za Křesťanskou stranu Rakouska. Ti dva mu ale nakonec moc hlasů neubrali. Fischer byl od prvních předvolebních průzkumů jasným favoritem a potvrdily to i včerejší první odhady, které mu přisuzovaly 78,7 % hlasů. Rosenkranzová podle nich získala 15,5 % a Gehring 5,8 % hlasů. Přesná čísla se očekávala později, přesto se už včera po poledni mluvilo o tom, že Fischer zřejmě zmiňovaný rekord v počtu získaných hlasů nepřekoná. Musel by totiž nasbírat aspoň 80 % procent hlasů - kdyby se tak stalo, pak by vylepšil maximum svého předchůdce Rudolfa Kirchschlägera, který v roce 1980 vyhrál ziskem 79,87 % hlasů. Osmdesátiprocentní hranici sice Fischerovi prorokovaly předvolební průzkumy, ale jeho vyhlídky na rekordní vítězství zkomplikoval fakt, že k volbám dorazilo málo lidí - v řadě míst zaznamenali méně než dvacetiprocentní volební účast, celkem se pak mluvilo o účasti 49 %.
Zčásti bylo podle pozorovatelů na vině jarní sluníčko, které vytáhlo spoustu lidí do přírody. Zčásti za to ale mohl i fakt, že byly volby de facto předem rozhodnuté.
Ne snad, že by byl úřad prezidenta bezvýznamný. Pravda, v Rakousku nevládne prezidentský systém, přesto má právě prezident podle ústavy řadu pravomocí, které z něj dělají teoreticky silného hráče. Tou největší je možnost odvolat a vybrat nového spolkového kancléře, tedy šéfa celé spolkové vlády (stejně tak má právo vybírat a dosazovat členy vlády, soudce Nejvyššího soudu nebo nejvyšší představitele armády). Má rovněž teoretickou možnost rozpustit Národní radu (dolní komoru rakouského parlamentu). Prezidentský úřad je nicméně považován spíš za reprezentativní. Žádný z dosavadních prezidentů v poválečných dějinách Rakouska například nevyužil zmíněné pravomoci odvolat kancléře.
Fischera v jeho kampani podpořil bývalý český prezident Václav Havel. Ve svém videoposelství řekl, že by bylo nejen pro Rakousko, ale i pro další země dobré, kdyby lidé znovu zvolili nynější hlavu státu jako bariéru proti nacionalismu a fanatismu. Proti tomu se samozřejmě ohradila FPÖ, která do boje o prezidentské křeslo poslala matku deseti dětí Rosenkranzovou a která navrhuje znovuzavedení kontrol na hranicích či zastavení přistěhovalectví.
Nutno podotknout, že Fischerovi rivalové se tak trochu „odrovnali“ sami. Rosenkranzová vyvolala vlnu protestů prohlášením o zrušení zákona o zákazu nacismu, který prý odporuje svobodě slova a shromažďování. Poté sice tvrdila, že média její vyjádření překroutila, ale nálepka „obhájkyně nacistů“ už jí zůstala. Gehring, který se považuje za ochránce křesťanských hodnot, si zas vysloužil kritiku katolické církve. Kampaň totiž zahájil v kostele, což církevní hodnostáři nesli velmi nelibě - vzkázali mu, že na církevní půdě se politika nedělá. Heinz Fischer je vystudovaný právník, který se vedle politiky věnoval hlavně akademické kariéře -přednášel politologii na Innsbrucké univerzitě. Jeho kritici mu vyčítají, že se vyhýbá konfliktům, aby „si to náhodou s někým nerozházel“. On sám k tomu říká, že chce „lidi spojovat, ne rozdělovat“.
***
Fischerovi rivalové se tak trochu „odrovnali“ sami. Rosenkranzová svou „obhajobou“ nacistů a Gehring tím, že začal kampaň v kostele.
Fischer je vystudovaný právník, který se vedle politiky věnoval hlavně akademické kariéře. Kritici mu vyčítají, že se vyhýbá konfliktům.
