PRAHA Na téměř prázdném Strahově vládlo dusno a horko. O poločase se zvedl vítr a stahující se mračna protnuly blesky. Bouře se však odehrávala pouze nad hlavami fotbalistů Bohemians Praha, kteří doma podlehli 0:2 Českým Budějovicím. Otěže včerejšího zápasu držela pevně v rukou sudí Dagmar Damková. První žena, která v Česku řídila utkání nejvyšší mužské soutěže, se téměř po třech letech vrátila na ligovou scénu. „Dozvěděla jsem se o tom až ve čtvrtek a byla jsem mile překvapená,“ připustila vždy usměvavá rozhodčí, která si naposledy zapískala v listopadu 2006 prvoligový zápas mezi Slavií a Teplicemi. „Nechává hru pěkně plynout,“ hodnotil jeden z mála přítomných diváků její počínání o poločase. Poměrně jednoduchý zápas přinesl Damkové jen jednu netypickou komplikaci.
Uprostřed přestávky se nad Strahovem rozpršelo tak intenzivně, že hlavní sudí raději poslala hráče zpátky do kabin a prodloužila pauzu o deset minut. „Nedalo se nic dělat, počasí mi při premiéře nepřálo. Utkání nakonec proběhlo bez problémů a znovu přerušovat už jsem ho nemusela,“ komentovala Damková. Víc ženských sudích, přál si střelec budějovického gólu Při svém comebacku nenechala nic náhodě ani na hřišti. Se vztyčenou hlavou a nekompromisním výrazem ve tváři neměla problém získat si na trávníku respekt.
Třeba při faulu Marka Kincla, nejzkušenějšího fotbalisty na hřišti. I když se domácímu útočníkovi verdikt příliš nezamlouval, pokorně sklopil hlavu, nepouštěl se do diskusí a respektoval rozhodnutí čtyřiatřicetileté rozhodčí. „Počínala si suverénně a pískala přesně to, co měla. Vůbec by mi nevadilo, kdybychom v nejvyšší lize měli víc ženských rozhodčích,“ nebránil by se dalším ženským rozhodčím autor druhé branky hostů Zdeněk Ondrášek. V porovnání s finále olympijského turnaje v Pekingu, které Damková loni řídila před 50 tisíci diváky, vypadal včerejší zápas jen jako slabý odvar. Pořadatelé nahlásili návštěvu 1324 fanoušků, podle hrubého odhadu jich nedorazilo víc jak tři sta. Pro učitelku angličtiny z Plzně snadná záležitost. „Mám z toho dobrý pocit. Oba týmy chtěly hrát a tím to bylo lehčí i pro mě. Komunikace s hráči probíhala na úrovni. I oni byli určitě spokojení, protože mi po zápase přišli poděkovat,“ hodnotila Damková zápas, v němž nakonec rozdala pouze dvě žluté karty.
„Pískej to,“ ozvala se ojedinělá výtka z prořídlých tribun. Skutečně stěžovat si nemohl nikdo.
Damková vyslala jasný signál, že v této sezoně by se ráda v lize usídlila nastálo. „Doufám, že jsem ještě neřekla své poslední slovo,“ přála si.
