Tak, milé dámy, rozestavte se. Nezapomínejme na préparation.“ Sáša Aišmanová je starší drobná rázná žena, odpovídající přesně mým představám o učitelce baletu. Pouští úryvek skladby z cédéčka a i já se statečně stavím k tyči. O préparation, jakési ladné gesto, kterým začíná každá baletní sestava, se ale nepokouším. Místo toho, abych v zrcadlech kontrolovala provedení figur, budu po celou hodinu usilovně koukat na nohy několika slečen, které se ten večer sešly v tanečním studiu Dance Perfect na hodině baletu pro dospělé. „Nebojte se, cvičíme jen pár měsíců,“ uklidňuje mě paní Aišmanová. Přesto je mi od začátku jasné, že se moc chytat nebudu.
Cvik před jeho provedením profesorka připomene, doprovodí několika francouzskými slovíčky jako port de bras (pohyb paží), demiplié (polopodřep) a určí, v jaké z pěti pozic budou stát naše nohy. Kmé nelibosti se obvykle začíná z „páté pozice“ (nejjednodušší je první, kdy jsou špičky vytočené, paty u sebe). Pátá pozice spočívá ve vytočených špičkách, pravá noha je předsunutá před levou a není mezi nimi mezera. „Dámy, ramena dolů.“ – „Dámy, zastrčte bříško.“ – „Dámy, pozor na rovná záda.“ – „Dámy, co ty paže?“ Celou hodinou, která má pevnou strukturu – cvičení u tyče, cvičení „ve volném prostoru“ a skoky –, se linou upozornění Sáši Aišmanové. A z nás lije pot.
I do Česka dorazil balet pro dospělé, který je na rozdíl třeba od break-dance, většinou čistě ženskou záležitostí. Zatímco v USA nebo Německu jsou lekce fit-baletu populární už nějakou dobu, u nás nastal boom zhruba před dvěma lety. „Lidi najednou začali chodit na balet, dřív to byly různé orientální tance. Do kurzů se přihlásí i přes dvacet žen, ale ne všechny samozřejmě chodí pravidelně,“ říká Sáša Aišmanová. „Tančí lidé každého věku. Ale nesmí mít problémy s páteří, třeba skoliózu, a pak s koleny, ta jsou při baletu hodně namáhaná a jde o citlivý kloub.“
Můžete cvičit jen v ponožkách, tričku a elasťácích, ale můžete nakoupit piškoty (vyrábí je i Adidas), punčochy, dresy a sukénky. Dospělé ženy si mezi zrcadly začaly plnit své dětské sny. Vždyť snad každá holčička toužila být baletkou. A na rozdíl od malých dětí, které musejí mít přehršel talentu, píle a genetických dispozic, aby uspěly a dostaly se až do baletní přípravky Národního divadla, dospělým stačí zaplatit zhruba tři tisíce za pololetní kurz.
„Nikdy jsem balet nedělala. Stal se mým koníčkem, i když jsem do něj začala chodit původně kvůli flamenku, abych si zlepšila pohyby rukou,“ říká blonďatá Veronika (25), která má evidentně rytmus v těle, „získáte sebedůvěru, budete chodit vzpřímeně, elegantně, myslím, že balet podpoří vaši ženskost.“ Na osmadvacetileté Sylvii je během hodiny znát, že balet kdysi tančila. „Mám ráda pohyb a myslím si, že balet je skutečně základ všech tanců. Chodím i trochu z nostalgie. A co se změnilo? Začal mě bolet kotník,“ směje se.
„Balet jako takový je hodně těžký. My jsme rádi, když stojíme na jedné noze, vrchol bývá, když se později postavíme na pološpičku,“ říká Sáša Aišmanová, jež vyučuje i malé děti a vedla výuku tanečnic v Laterně Magice. Já bych dodala, že fit-balet je zábava, a to i přesto, že jsem si připadala na hodině spíš jako golem než tanečnice. „Podívejte, s každým případem se dá pracovat, když je vůle,“ pronesla profesorka Aišmanová. Balet rozhodně je zážitek. A počínaje postavením nohou a úklonami s rovnými zády konče něco odlišného od všech cvičení, na která můžete běžně narazit ve fitnesscentrech.
