Některé instituce se nemohou smířit s tím, že „rozpočtová odpovědnost“ vlády jim omezila zdroje. Proto třeba policie hodlá skončit s placením operátorům za to, že pro ni zprostředkovávají odposlechy. Proto se také na ministerstvu zrodil plán na čtyřprocentní „výpalné“ z povinného ručení. O čtyři procenta by se ručení patrně zvýšit muselo, pojišťovny – jak známo – charitu nikdy neprovozovaly. Další nápady na sebe nenechají dlouho čekat. Občan jako dojná kráva je zdrojem peněz z nejspolehlivějších.
Což o to? Když bude vláda chtít, zdaní nám i pohled na Hradčany. Jen by všechna nová opatření pro získávání zdrojů měla mít jistou vnitřní logiku. Tedy stát by neměl odmítat platit soukromé firmě za službu navíc a zároveň požadovat po motoristech platbu za to, co si zaplatili v daních. Je to, jako by nemocnice chtěla příplatek třeba za to, že máte pooperační komplikace, čímž jí nepochybně vznikají náklady navíc.
Kromě jiného vnitrácká taktika „podojíme každého, na koho natrefíme“ vypovídá o neochotě změnit způsob práce a pustit se do šetření a racionalizace.
Zvýší-li vláda podstatně spodní sazbu DPH, bude to spolu se zdražením energií pro nemálo občanů citelné. V exekutivě by měli pečlivě zvažovat, co ještě budou poplatníci považovat za rozumné. Vzpomenout by si mohli na třicetikorunové poplatky, které špatnou pověst získaly i proto, že pacient měl pocit, že platí dvakrát.
