Český parlament věnoval tomu evropskému dar. Celkem běžná věc - Belgičani dali sněmu křeslo, Estonci klavír, Maďaři sochu. Česko přišlo s reprodukcí mědirytu z konce 16. století, který visí v Senátu. Je na ní mapa Evropy v podobě ženy, v renesančním oděvu a s korunou na hlavě - dílo starého mistra, v jehož obsahu není potřeba hledat skrytý smysl. To si také pochvaloval předseda Senátu. „Není to žádná Entropa,“ řekl Přemysl Sobotka.
Jenže jak se ukázalo, nakažení Entropou je větší, než by si senátní šéf přál. Jakmile bylo dílo odhaleno, lidé na vernisáži - poslanci, zaměstnanci parlamentu - se jali obraz zkoumat veskrze entropickýma očima. „Chacha, Polsko leží v místě jater té ženy, to se vám povedlo,“ smál se polský asistent. Maďar hrdě upozornil, že jeho země jsou vlastně vaječníky Evropy, Francie její dekolt a jeden z přítomných Britů vtipkoval, že už roku 1592 Češi věděli, jak to jednou bude mít Británie se vztahem k unii. Británie totiž plave nad levým ramenem ženy a její pohled je od ní odvrácený.
Na svoje si ovšem přišli i Češi. Šéf sněmovny Miloslav Vlček v úvodní řeči zmínil, že Česko je i tady srdcem Evropy a že jde o srdce mladé a zdravé. Jenže při bližším prozkoumání je evidentní, že srdcem Evropy je Německo spíš než Česko a to, jak zaznělo z řad ODS během Vlčkova projevu, se nachází spíš v místě žaludku. „Jinak řečeno, ležíme Evropě v žaludku,“ řekl s jasnozřivým pousmáním jeden český účastník. Češi aktuálně leží v žaludku kvůli Lisabonu. Je až neuvěřitelné, při jakých příležitostech se chybějící česká ratifikace smlouvy dostane na přetřes - zmínil ji naposledy včera předseda EP Hans-Gert Pöttering při převzetí daru. A faktem je, že „áčko“ u Lisabonu ovlivňuje zdánlivě neovlivnitelné. Například šance příštího českého eurokomisaře. Bavíte-li se s matadory unijní úřadovny, na co - rozuměj na jaké portfolio - by mohl nástupce Vladimíra Špidla dosáhnout, ratifikace Lisabonu přijde nejpozději jako druhý determinující faktor. Logika je jasná: pokud Česko Lisabon schválí, jeho zástupce v další komisi má šanci získat něco lepšího než potupný multilingvismus, v této chvíli rezervovaný pro Iry. Naopak jestliže smlouva do léta neprojde, Čech bude s Irem „soutěžit“ o jeden a ten samý flek. Vzhledem k tomu, že si ODS myslí na oblasti typu energetika nebo doprava - obojí skrývá reálné pravomoci a reálné peníze -, měla by s „ležením v žaludku“ něco dělat, zní z Bruselu. Nespravedlivé, nehorázné, nátlakové? Ano, ale taková je politika. Česká jako evropská.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
