Sobota 22. ledna 2022, svátek má Slavomír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Dát politikům výpověď je těžké

Česko

Filmový režisér Pavel Göbl (1967) vydal debutovou prozaickou knihu Tichý společník, která byla nominována na Objev roku Magnesia Litera.

* LN Jak se z filmového režiséra stal literární objev?

Já jsem původně napsal filmový scénář a kameraman Jan Horáček, který je zároveň dvorním fotografem nakladatelství Dauphin, ho dal majiteli nakladatelství Danielu Podhradskému, kterého znám už dvacet let, ještě ze studií v Brně. On si to přečetl a řekl, že když to přepíšu do prózy, tak to vydá. Vzhledem k tomu, že v této nekulturními politiky ničené zemi si malý nakladatel nemůže dovolit za psaní platit, tak jsem měl motivaci a zkusil to. Psal jsem celý měsíc v kamarádově hospodě ve Varnsdorfu.

* LN Našel jste v psaní knih zalíbení, protože tam všechno na rozdíl od filmu závisí jen na vás?

To ano, ale má to také nevýhody. Když píšu scénář, tak jsem extrémně líný. U literárního scénáře si tedy řeknu, že tady ještě úplně nevím jak, ale v technickém scénáři to nějak dořeším. Ale pak to nedořeším ani tam, a tak si říkám, však on ten šroubovaný dialog herec nějak řekne svými slovy a bude to dobré. Většinou to funguje, ovšem u knihy tohle nejde...

* LN Bude realizován i scénář Tichého společníka?

Ano, o to se samosebou snažíme. Teď jsme dali přihlášku na grant k fondu pro rozvoj české kinematografie a začali jsme jednat s Českou televizí o koprodukci. Ta ostatně už koprodukovala náš film Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí. Já s nimi ale nejednám, to dělají producenti, oni mě s sebou raději neberou, protože můj vzhled a můj způsob vyjadřování nejsou zrovna reprezentativní.

* LN Teď točíte film Veni, vidi, vici, který se týká golfu. Není to určitý odklon, protože dosud jste točil spíše snímky z venkovského prostředí?

Není, i já platím složenky, i já papám. Když jsem napsal knihu zadarmo, tak pak zas musím dělat něco pro peníze. Mně vždycky přijde, že to, že vystudujete FAMU, znamená, že umíte žít ze vzduchu. Že jsme povinni jen dělat to umění - ale režírování je moje práce, řemeslo. Automechanika se taky nikdo neptá, z jakých duchovních pohnutek vám vyměnil převodovku. Točil bych jak vzteklý i reklamy, ale nějak se do toho světa nehodím.

* LN A proč jste šel vůbec FAMU studovat?

Studoval jsem na Vysokém učení technickém v Brně, což mě nebavilo a taky mi to nešlo, a jel jsem tehdy vlakem s kamarádem, který mi vyprávěl o FAMU. A taková škola, kde člověka netrápí studiem a namísto toho si natáčí krátké filmy, to mě zaujalo.

* LN Vaším dosud nejznámějším filmem je Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, který je adaptací divadelní hry. Co vás na ní tak oslovilo?

Já jsem rok vykládal u nás v Uherském Brodě vagony, takže mám nádraží rád. Po letech mě pak kamarád vzal na představení Nejhodnějších medvídků, kteří tuto hru Reného Levínského inscenovali. No, a pak jsme tu skvělou zábavu v našem melancholickém filmu malinko uspali.

* LN I podle toho, co jste říkal, se zdá, že zde stále vzniká mnoho filmů. Chybí tedy opravdu onen stále marně vyhlížený zákon o kinematografii?

Já jsem v tomhle směru trotl, to jde mimo mě, on nějaký tuším existuje, ale je nedopečený... Nejsem politický člověk. I když scénář, který teď píšu, trochu politický je, jde v něm mimo jiné o praktické provedení nesmrtelnosti, kterou si lidstvo odhlasuje v referendu, z čehož vysvitne, že všeobecné volební právo byl omyl. Ale občas mě napadá, že aby nás někdo dvacet let po převratu vydíral tím, že když nepůjdeme volit, tak volíme komunisty, na to nehraju. Když přijdete do obchodu, kde prodávají jen samé zkažené jídlo, po kterém budete blinkat, tak si tam taky nic kupovat nebudete. A stejné je to při volbách, žádný ze současných politiků, kromě pana knížete, už pro mě není přijatelný. Nevolit je tedy poslední zoufalá možnost, jak jim říci: Neděkujem a táhněte do pekla. Oni totiž politici jsou naši zaměstnanci, jenže dát jim - jako jejich nespokojený a zklamaný zaměstnavatel, tedy daňový poplatník - výpověď je velmi složité, drží se jako klíšťata.

***

Když jsem napsal knihu zadarmo, tak pak zas musím dělat něco pro peníze. Mně vždycky přijde, že to, že vystudujete FAMU, znamená, že umíte žít ze vzduchu. Že jsme povinni jen dělat umění.

Pavel Göbl (1967) Narozen v Uherském Hradišti, vyrůstal v Uherském Brodě, kde navštěvoval gymnázium. Studoval na Vysokém učení technickém, poté pracoval jako kulisák v Mahenově divadle, manipulační dělník na dráze, chemik-litec ve filmových laboratořích ve Zlíně a pomocník v pizzerii v Kolíně nad Rýnem. Civilní službu odsloužil jako redaktor regionálních novin. Vystudoval Zlínskou filmovou školu a FAMU. Natočil několik filmů, mimo jiné Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí. Knihu Tichý společník vydalo nakladatelství Dauphin.

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...