Viděli jste někdy prvňáky seřazené do řady? Je to řada značně nevyrovnaná: jeden malý, druhý o půl hlavy větší, některý vypadá jako malé dítě, jiný jako jeho starší bratr či sestra. Věkové rozdíly, které se možná časem stanou bezvýznamnými, na začátku školní docházky vypadají nápadně. Člověk se musí ptát, jestli na startovní čáře soutěže zvané vzdělávání stojí závodníci stejné kategorie a jestli mají stejné šance.
Pokud je známo, v Česku se touto otázkou zatím nikdo komplexně nezabýval. Avšak jinde ano. Britské výzkumné týmy potvrdily nedávno to, co mnozí rodiče tuší: že totiž děti narozené až v prázdninových měsících, konkrétně v srpnu, si mohou nést do školy určitý handicap. Jsou totiž nejmladší ve třídě, v mnoha případech dokonce skoro o rok mladší než někteří jejich spolužáci narození například v září, rozuměj v září předchozího kalendářního roku.
To by nebylo zase tak překvapivé. Mnohem zajímavější je, že Institut for Fiscal Studies (IFS) spolu s Institut of Education University College statisticky prokázaly další dvě věci. Zaprvé to, že znevýhodněné jsou spíše srpnové dívky než chlapci, a za druhé, že se s žáky tento handicap netáhne jen rok či dva, ale o mnoho déle.
Pro rodiče letních dětí, kteří se chystají zapsat tento měsíc svého potomka do první třídy, jistě pozoruhodná zpráva.
Ale pozor! V Británii nezačínají děti chodit do školy v šesti letech jako u nás, ale už o rok dříve. Proto je třeba brát uvedené výsledky s jistou rezervou.
„Obě mé dcery se narodily v srpnu,“ říká Lucie Albrechtová. „Pro školní docházku, která začínala těsně po jejich narozeninách, ale byly jednoznačně zralé jak fyzicky, tak i psychicky. S učením neměly potíže a dnes jsou obě na gymnáziu.“
Holčičky Lucie Albrechtové roční odklad začátku školní docházky nevyužily, byť by jej nepochybně dostaly. „Úplně zbytečně by ztratily rok, a to v době, kdy je dětský mozek učení mimořádně přístupný, nemluvě o tom, že by pak byly ještě v šestnácti na základní škole, což považuju za zbytečné,“ říká Albrechtová. Britští výzkumníci si však stojí za svým.
Z testování osmi-, devíti a desetiletých dětí vyplynulo, že očekávaných výsledků vzdělávání dosáhlo osmdesát procent v září narozených (tedy ve třídě nejstarších), ale jen polovina srpnových, tedy těch nejmladších. Tvrdí dokonce, že rozdíly jsou patrné ještě v osmnácti letech, i když se příkop mezi staršími a mladšími časem zužuje. Zvláště pak v případě chlapců. U jedenáctiletých už je zřejmé, že se mladší přibližují starším víc než u dívek. Důvodem by prý mohl být fakt, že chlapci snáze prolamují bariéry přátelství, a méně vyspělí se tak dostávají mezi ty vyspělejší. Věk má podle výzkumu vliv i na spokojenost dětí ve škole. I v tomto ohledu na tom jsou starší děti lépe.
Učitelka Květa Jostlová, která učí v pražské ZŠ Karmelitská prvňáčky, však nic podobného nepozoruje.
„Čerstvě šestiletí působí v kolektivu první třídy přirozeněji než sedmiletí, kteří už třeba v září rozeznávají slova,“ uvádí.
I další pedagogové tvrdí, že důležitější roli hraje rodinné zázemí. Jedna z oslovených učitelek přiznává, že ji k tomuto poznání přivedla vlastní zkušenost.
Dceru narozenou v srpnu poslala do školy až v sedmi letech. Myslela, že to pro ni bude výhoda. Ukázalo se, že opak byl pravdou. Holčička ve třídě fyzicky vyčnívala, což jí dost vadilo, a v kolektivu mladších se necítila dobře. Kamarádky hledala spíše mezi staršími.
Psychologové však namítají, že u šestiletých dětí hraje roli každý měsíc. „Ostatně normy inteligenčních testů jsou stanoveny v tomto věku po čtvrt roce, nikoliv po roce,“ vysvětluje Václav Mertin z Filozofické fakulty UK.
Pokračování na straně II
Datum narození jako brzda
Dokončení ze strany I
I on ale připouští, že občas se mohou odborníci mýlit: „Byly děti narozené například v časném podzimu, jimž jsme doporučili nespěchat, rodiče však na nás nedali, dítě do školy zapsali a ono bylo velmi úspěšné,“ říká. V zásadě však psycholog doporučuje, aby se rodiče ve sporných případech s odborníky v pedagogicko-psychologických poradnách radili. Většinou se nemýlí.
Vlasta Rezková z Pedagogickopsychologické poradny Hlavního města Prahy upozorňuje na obvyklé věkové složení tříd. Zpravidla vypadá tak, že asi třetina žáků, jimž bylo šest, má odklad, další třetina je podzimních (tedy starších, aniž potřebovali odklad) a ze zbylé třetiny bývají pouze tak dvě tři děti narozeny v létě.
Před třiceti lety se počet odkladů pohyboval jen okolo tří procent. V září nastupovaly do školy běžně i děti, které dosáhly šesti let až po prvním září. Důkazem může být autorka tohoto článku, narozená koncem listopadu. V první třídě se necítila moc dobře, ale to mohlo být způsobené i tím, že nechodila do školky, odkud se většina ostatních už znala. Známky však měla i díky rodinnému zázemí dobré. Pocitový handicap se vyrovnal časem.
