Pamětníci

mají selektivní paměť. Zajisté. A novináři mají selektivní přístup k líčení faktů. V rámci profese dávají přednost naivní dikci gloriolou ověšeného "hrdiny" před psychologickou analýzou ,  která by se aspoň trochu srovnala s líčením Dostojevského anebo J.Wassermanna před slyšením druhé strany a rovnou ostře denuncují právě nosnými slovy. Když jsem před několika dny slyšel  v TV dceru z vyvlastněné rodiny po Únoru, jak radostně cvičila na I.celostátní spartakiádě v roce 1955, tak ve mně opět po letech zatrnulo. Opět ve mně ožil onen hrůzný údiv nad mladým stádem z něhož jsem se vyčlenil, které cvičilo v komunistickém rytmu na Strahově bez jakéhokoliv vědomí souvislosti. ( Kdo nechtěl, nemusel...). C´est la vie. Kdo není katolík, nepochopí!