Vyrůstal jsem v Praze, ale mí rodiče, původem z venkova, se snažili neděle, později i volné soboty a tyto komplexy dvoudenního volna, nazývané od konce 60. let moderně víkendy, trávit vždy takzvaně „za Prahou“. Oblíbenou destinací byl Špindlerův Mlýn. Poprvé jsem se tam ocitl, když mi bylo asi pět měsíců. Z vyprávění vím, že to bylo fiasko. Čistý vzduch stoupl malému hošíkovi, odkojenému exhalacemi, do hlavy, mysl se mu rozjasnila, takže celou noc značně dováděl. Ráno se pak museli nešťastní rodiče od známých, kteří jim pronajímali v chalupě ve špindlerovském Bedřichově pokoj za 15 Kčs za noc, z těchto důvodů vystěhovat, protože nevyspalí pronajímatelé byli schopni dramaticky navýšit platbu za noc na dvacku.
Později nás na lékařské fakultě na ortopedii s určitou nadsázkou učili, že nejlepší proti opotřebení kloubů je celodenní ležení v posteli. Dědeček, který mě o víkendech už od mala proháněl po kopcích kolem Špindlu, měl ovšem jiný názor. Sám ortoped totiž pocházel zřejmě z jiné školy než mí pozdější pedagogové. Podle něj se klouby musely pohybovat téměř stále, neboť jinak by ztuhly a dědeček by se už nepohnul.
Záliba v pochodování po horách a obzvlášť pak kopcích kolem Špindlu mi zůstala do dnešních dnů. Brzy ráno začnu své pětadvacetikilometrové kolečko v hotelu. V údolí se obvykle ještě drží mlha a já rychle vystoupám na místo, kde dříve byla Klínovka. Přes Výrovku a Luční boudu si prohlédnu Sněžku, dám si krkonošské kyselo na Špindlerovce, proobsah jdu přehlednými planinami v místech, kde za mého dětství byl hustý les, pokračuji na železobetonovou Labskou boudu, nostalgicky si tu vzpomenu na bývalou dřevěnou stavbu nad Labským vodopádem, kterou zničil požár, z Míseček se přemístím vodovodní cestou do Špindlu, kde jsem s dědečkem dříve obdivoval dřevěné koryto funkčního vodovodu, a večer si už stejně jako tehdy pochutnávám na Krakonošově bifteku s bramboráčky. Už to ale není v restauraci hotelu Hvězda, který je dnes přestaven a jmenuje se jinak, a ani to není za dřívějších a v té době horentních 18 Kčs.
Dříve jsem k perfektnímu víkendu ze živých tvorů potřeboval leda svého německého ovčáka a špice, dnes rodinu ovládly naše dvě malé dcerky. Samozřejmě, že je s ženou vedeme k horské turistice. To víte, klouby by mohly ztuhnout a už se nepostavíte na nohy.
