Vedení ČSSD čeká těžký úkol zabránit rozrůstání vekslácko-mafiánských praktik ve straně
Sociální demokraté zatím Jiřímu Paroubkovi dostatečně nevyjádřili svou vděčnost za to, že odstoupil. Paroubek po volbách nazřel, že výsledek je stropem možností strany pod jeho vedením, a zvolil nejrozumnější řešení. Vedlejším produktem jeho volebního prvenství byly totiž semknuté řady všech demokratických stran proti ČSSD. Navíc to byl triumf velmi nákladný, s nejhorším poměrem cena/výkon mezi stranami v parlamentu a možná i v dějinách České republiky. Paroubek byl krizovým manažerem, který svůj úkol odklonit stranu z trajektorie postupného úpadku splnil. Když se mu pak naplnilo jeho nejvroucnější přání - vyhrát volby do sněmovny -, zůstal úplně sám. Tím, že opustil vedení, umožnil straně hledat novou politiku a oslovit širší spektrum voličů.
Jak by to mohlo skončit, kdyby se Jiřímu Paroubkovi povedlo vítězství konzumovat, vidíme v ústecké organizaci ČSSD. Ta je ovládána lidmi, jež vyzdvihl právě on a kteří politiku berou jako pokračování podnikání. Vekslácko-mafiánské praktiky, naposledy nesporně dokumentované v litoměřické organizaci, by stranu dřív či později prožraly celou. Vždyť zásluhou velrybářských náborů se Ústecký kraj stal nejpočetnějším a nejsilnějším regionem strany a předehnal Jihomoravský. Triumfující Paroubek, který velrybářství bagatelizoval, by své vekslácké přátele rád využíval k válcování strany. Jak by to vypadalo, napověděl on sám, když po nezužitkovatelném vítězství „nastavoval zrcadlo“ svým stranickým přátelům: bylo by nutné jen zpřesnit metody průzkumů veřejného mínění a vylepšit marketing. Světonázorové koncepty v téhle parodii politiky nemají místo.
Nyní ústecké velrybáře čekají těžké časy. Jaroslav Foldyna k paroubkovským patolízalům nikdy nepatřil a již zahájil ve „své“ děčínské organizaci přeregistraci členů. Foldyna je sice v kraji drcen stranickými mafiány, ale legitimitu toho, že byl v krajských volbách před dvěma lety suverénem a letos přeskákal i Paroubkova kmotra Bendu, si nedovolí nikdo zpochybňovat. Úřadující předseda Sobotka vyhrožuje Ústeckým rušením místních organizací. Pro očištění strany má Sobotka lepší podmínky než jeho největší rival Nečas, který se pokouší od ODS odřezávat její podnikatelské pijavice a zároveň sestavuje vládu. Sobotkovi může pomoci nejen opoziční závětří, ale i očekávatelný velmi bídný výsledek bendovské sociální demokracie na Ústecku. V komunálních volbách tu lze předpovídat ještě tristnější výsledek největších stran než v těch parlamentních. Kraji vládnou ČSSD a ODS ve velké koalici a jejich programová shoda je určována zejména pragmatickými podnikatelskými zájmy. Probuzení bude kruté.
Spekulace, zda odstoupivší Paroubek může ČSSD rozkládat zevnitř a působit podobně jako třeba Miloš Zeman, mají zatím podobu toužebných přání. Paroubek nemá na rozdíl od Zemana věrné stranické přátele. To je dáno jednak tím, že nepředstavoval, alespoň v čele strany, žádný názorový proud, a též výběrem blízkých spolupracovníků a politických favoritů. Jsou to nejvíc ze všeho bezskrupulózní kariéristé, kteří si kvůli němu nebudou pálit prsty. Myslí si snad někdo, že by se kupříkladu Martin Pecina pro kohokoli jakkoli nezištně angažoval? Ukázkovým příkladem paroubkovské personální politiky je senátor Dryml, který se ruče přihlásil o místo v čele strany. Jeho zvolení by bylo opravdovým výsměchem. Člověk, který špehoval stranickou rivalku a který se ve střetu zájmů zúčastnil prodeje vrchlabské nemocnice na obou stranách kontraktu, představuje to nejhorší ze současné politiky. Je přímým pokračovatelem kakaového Krause či Stanislava Grosse. Podobné typy levici k vládnutí rozhodně nepomohou.
Východisko z nouze Spekuluje-li se o plánu na odchod Jiřího Paroubka do Senátu, musíme mluvit pouze o východisku z nouze. Paroubek by pravděpodobně na Ústecku zvítězil, v Senátu by nebyl v tolik ponižujícím postavení bývalého stranického šéfa a zároveň by postoupením křesla pomohl do sněmovny svému ústeckému protežé Petru Bendovi. Vypadá to sice jako mocenské posílení, ale ve skutečnosti by to bylo pouze existenční zajištění (jakkoliv v Bendově případě může být podstatná též imunita). Mocenský sešup Jiřího Paroubka a jeho podmíněně věrných je velice pravděpodobný. Vždyť například Pavel Bém bude ve sněmovně jen politickou mumií, ačkoliv kandidoval - a není to tak dávno - na předsedu ODS.
V sociálnědemokratickém vedení momentálně nejsilněji zastoupená „moravská jízda“ nebude s likvidací mafiánských severočeských struktur váhat. Bude zaštítěna legitimním zájmem očisty strany od černých duší a zároveň disponovat dostatkem času - stranický sjezd bude až na jaře příštího roku. Nicméně šéfa, který nahradí razancí Paroubka a zároveň neodpudí mladé a středové voliče, budou sociální demokraté mezi starými tvářemi hledat obtížně.
***
Šéfa, který nahradí razancí Jiřího Paroubka a zároveň neodpudí mladé a středové voliče, budou sociální demokraté mezi starými tvářemi hledat obtížně
O autorovi| e-mail: martin.zverina@lidovky.cz MARTIN ZVĚŘINA komentátor LN
