Téma „kdo bude ředitelem České televize dalších šest let“ se zřejmě stane módním zase až za pár týdnů. O tom, kdo jej taky bude volit, napovědělo středeční veřejné slyšení většiny ze čtyř desítek kandidátů na celkem šest volných míst v patnáctičlenné Radě České televize.
Mimořádné setkání v hlavním sále sněmovny se protáhlo na čtyři hodiny. A byly to zajímavé promluvy. Škoda že se po zpravodajských serverech rozprostřela v podstatě jen kulinářská prohlášení Evy Jurinové - někdejší tvář Televizních novin ve sněmovně řekla, že „vidí do kuchyní“ médií, pak že mnoha věcem „vidí pod pokličku“. Ani bývalý šéfredaktor Reflexu Petr Bílek nezabíhal do detailů, v krátkém obecném expozé ovšem nejpřesněji z přítomných pojmenoval, čím veřejnoprávní televize dnes hlavně trpí. Brojil proti „tiché privatizaci“ České televize - ideové a fyzické - jejími šéfy: „Aby klíčoví zaměstnanci nepovažovali toto veřejnoprávní médium za svůj privátní podnik.“ Dál nabádal udržet ČT jako integrující médium společnosti: „Kromě Českého rozhlasu v podstatě neexistuje žádný nástroj, jak upevňovat povědomí o tom, že tento stát ještě stále existuje jako Česká republika.“ A chce z obrazovky vídat víc obsahu a méně formy: „Například ve zpravodajství bych se rád dověděl místo toho, kolik bylo nasazeno policejních koní, o co jde demonstrantům.“
Když se poslanci ptali na „objektivitu“ a „vyváženost“, od mnohých slyšeli stokrát omleté. Že je to nejvyšší meta zpravodajství a publicistiky, naopak že vůbec nemůže existovat... Bílek byl opět přesný: „To, co je vyvážené a objektivní, vzniká v diskusi, každodenní konkrétní interakcí a je to otázka zvyku a tradice, to znamená co je v těchto krajích kraji zvykem. Bohužel v těchto krajích džentlmenská fér hra ani v médiích zatím zvykem nebývá.“ Servítky si nebrali ani ti, kdo mandát v radě obhajují. „Rada ČT by neměla fungovat jako součást managementu České televize,“ prohlásil Jiří Voráč, nejhlasitější kritik televize, jak ji dělá tým Jiřího Janečka.
„Rada za posledních pět let hodně zkvalitnila svou práci,“ míní naopak další končící radní Jan Prokeš. I on, který má zkušenosti i z komerční televize, ale připustil, že k „ideové privatizaci“ ČT částečně dochází. „Na některých postech sedí lidé, i na těch vyšších a nejvyšších postech, kteří by podle pravidel BBC například a vůbec podle pravidel managementu podniku měli udělat jakési kolečko. Jestli myslíte z hlediska toho, že tam člověk už dlouho přesluhuje a udělal si z toho takové dominium, v tomto případě, je-li privatizace myšlena v uvozovkách, s vámi souhlasím.“
Vše cenné postřehy. Zřídkakdy se ale odrážejí v usneseních rady. Jsou totiž příliš abstraktní, než aby se daly vměstnat do schématu čísel. Jimi se výsledky ČT teď hodnotí. Voráčovými slovy: „Možná se agenda rady příliš zatěžuje provozněekonomickými věcmi, nikoliv reflexí nad úrovní obsahu.“
Vše ale „o penězích“ fakt je, seznal jiný kandidát, lidovecký exposlanec Pavel Tollner. V radě chce dělat obyčejnou práci, hlídat hospodaření. „Chtěl bych být takovým dělníkem rady,“ formuloval prioritu. „Ve všech volených orgánech, co jsem zažil, po prvotním nadšení, které brzy opadne, se slovutní členové rozdělí na takové dvě skupiny. Někteří jsou tažní, někteří jsou chovní. Já bych opravdu chtěl patřit mezi ty tažné. Opravdu bych to bral jako službu čtyřem milionům koncesionářů, službu nezištnou.“
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
