Tak, Praha už podruhé během jednoho roku hostí Baracka Obamu. Kromě něj bude na Hradčanech ještě Dmitrij Medveděv a taky houf státníků ze střední a východní Evropy. Už včera, kdy novináři na Medveděva čekali dlouhé desítky minut, protože si spontánně prodloužil pobyt na Slovensku o koncert Alexandrovců, bylo zřejmé, že i tentokrát Česká republika poslouží spíš jako cateringová firma a obrazové pozadí.
Hostitelská země si ovšem o svou roli – ne přímo, spíš nonverbálně – říká už nějakou dobu sama. Nejpozději od roku 1994, kdy před pražskou zastávkou Billa Clintona vypukl pořadatelský boj mezi vládou a Hradem, máme sklony prožívat přítomnost amerických prezidentů na opičí způsob: kde si nejmocnější muž planety dá pivo, kolik minut se kterému politikovi podaří s ním urvat, kdo ho pohladí.
V tom roce 1994 ale aspoň o něco důležitého šlo (členství v NATO) a pořadatelé snad měli právo být emotivní. A dnes?
Dnes jsme stát, který Bílému domu rok nestojí za námahu, aby sem našel velvyslance. Asi ho tu ani nepotřebuje, máme přece premiéra, co Obamovi, který se ani nenamáhá ohlásit, ochotně zvedne telefon doma v noci. Byla by to prkotina, ovšem ve státě, který ví, co od Ameriky chce, a neplete si prkotiny s podstatou.
