Není to reakce na imperiální ambice Moskvy, zhmotnělé v invazi do Gruzie před dvěma lety? „Ne, není to kvůli Gruzii,“ říká Schwarzenberg, „Gruzie není členem NATO.“ Ten důvod je obecnější. Podle Schwarzenberga musí být jasné, že 5. článek Severoatlantické smlouvy, pokládající útok na území kteréhokoliv člena aliance za útok na celé společenství, musí zaručit i jiné než jen morální důsledky. „Já bych to měl rád upřesněné,“ shrnuje, „bylo by dobré, kdyby se potvrdilo, že i nejmenší útok na jednu ze smluvních stran vede ke konsekvenci opravdu společné obrany. O to tu jde.“ Musíme se snažit o Nabucco Má to být jedna z pojistek pro období geostrategických změn. Prvoplánově ty změny zosobnil nástup Baracka Obamy do Bílého domu, ale jejich příčina je dlouhodobější a zásadnější. Jde o strategický odklon od Atlantiku k Pacifiku.
Středovýchodní Evropu zajímá hlavně tato otázka: Může Moskva uzavřít nějaký kšeft s Washingtonem, jak to naznačil v rozhovoru pro LN ruský politolog Karaganov? Může prosadit model „my Americe pomůžeme v Asii, v Pacifiku a Amerika nám dá volné ruce ve středovýchodní Evropě“?
Podle Schwarzenberga je takový kšeft snem ruské politiky. Potvrdil by totiž nárok Moskvy na právo veta v její zájmové sféře. Právě o to šlo i ve sporu o americký radar v Brdech. „Kdyby byl stejný radar postaven sto kilometrů na západ od Brd, někde u Flossenbürgu, za hranicí, tak by ani pes neštěk,“ říká Schwarzenberg. „Ale poněvadž to mělo být u nás, Rusové hned cítili, že je to jejich bezprostřední zájmová sféra a že tady mají alespoň právo něco zapovědět.“
Nejde jen o zapovídání něčeho jiného, ale též o budování vlastního a s tím souvisí energetická bezpečnost. Na ni upozorňuje zahájená stavba plynovodu Nord-Stream, který je tažen z Ruska do Německa přes Baltské moře, čímž obchází Polsko a činí je ze strany Moskvy snáze vydíratelným. Je to důvod pro větší českou podporu alternativní trasy, plynovodu Nabucco?
Schwarzenberg pokládá Nord Stream za velký úspěch Ruska: „Tím více se musíme snažit také o Nabucco. Bohužel na tom nejsme podílníci, tam hrají prim jiní.“
Problém je ale v tom, že ačkoliv bychom se měli ve vlastním zájmu snažit, nikdo konkrétní se v Česku zatím nesnaží. Například v Německu už rok lobbuje za Nabucco bývalý ministr zahraničí Joschka Fischer. Mohl by něco podobného dělat na české straně třeba Václav Havel, muž Fischerovi blízký? „To je myšlenka, která by mě nikdy nenapadla,“ odpovídá Havlův přítel a jeho někdejší kancléř Schwarzenberg. „Myslím, že do aktuální politiky by se moc míchat nechtěl, a že představa, že by se zasazoval za myšlenku toho či onoho vedení, by mu byla cizí.“ Dobře, s Havlem neuspějeme, ale s kým tedy? Tady už Schwarzenberg není schopen jmenovat, ačkoliv „je tu samozřejmě několik lidí, kteří tu mají váhu“.
Potřebujeme nějakou laťku?
O ruských ambicích i energetické bezpečnosti se u nás už nějakou dobu mluví, často i zasvěceně. Jiné téma ale načal Jiří Paroubek, když voličům stanovil laťku: máme dohnat v životní úrovni Německo. Když si odmyslíme populismus a určitou nabubřelost, není taková laťka něco, co voliči očekávají? Laťky typu vstup do NATO, do EU, do Schengenu jsou už splněny a přijetí eura je teď místo kýžené laťky spíše debatou o zvažování plusů, minusů a vhodného termínu.
I Schwarzenberg považuje debatu o přijetí eura za neaktuální. Ne proto, že by euro odmítal, naopak, ale proto, že „když se podívám na naše rozpočtové možnosti, tak je ve hvězdách, kdy se nám podaří dosáhnout vůbec té možnosti, abychom o euru vážně uvažovali“. Euro pro něj není aktuální laťka. Musíme si zvyknout, že jsme normální evropská země. Francie, Německo, Itálie nebo Portugalsko také nemají nějaké laťky. Na Paroubkově laťce považuje za blbé to, že lídr ČSSD směřuje svůj cíl k životní úrovni Německa: „Kdyby řekl, že se dostaneme na výkonnost Německa, tak je to o něčem jiném. My tady ale jenom mluvíme o jejich životní úrovni, ne o tom, že za ní stojí nesmírná výkonnost.“
Schwarzenberg v sobě nezapře politika se staletou rodovou tradicí. Když zdůvodňuje, proč je třeba navýšit český kontingent v Afghánistánu, pomůže si citátem z životopisu kardinála Richelieua: „Silné státy určují svoji vnitřní politiku svou zahraniční politikou. Slabé státy svou zahraniční politiku svou vnitřní politikou. A poněvadž tady máme úřednickou vládu a vachrlaté poměry ve sněmovně, tak se vláda rozhodla, že ani nepředloží do sněmovny návrh o navýšení naší účasti.“
***
DALŠÍ PŘESILOVKA LN:
čtvrtek 29. 4.
Příštím hostem LN bude
volební lídr Strany zelených
Ondřej Liška
My tady pořád jenom mluvíme o německé životní úrovni, ale ne o tom, že za ní stojí nesmírná výkonnost.
Kdyby byl stejný radar postaven sto kilometrů na západ od Brd, někde u Flossenbürgu, tak by ani pes neštěk
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
