PRAHA Někdy není ani tak důležité, co chcete, ale čím to zdůvodníte. Platí to i o „české výjimce“, která je ve své technické podstatě totéž, co si už před Českem v rámci takzvaně řádného termínu vyjednalo Polsko a Velká Británie. Tedy výjimku z platnosti Listiny základních práv Evropské unie.
Důležitější než „dodatečnost“ českého požadavku je však jeho zdůvodnění, tedy potvrzení platnosti a nezměnitelnosti Benešových dekretů. Benešovy dekrety byly totiž už před sedmi lety závažnou překážkou při ratifikaci vstupu České republiky do Evropské unie. Podle některých názorů mohla být ratifikace především v Rakousku a částečně i v Německu dramatická, kdyby se schvaloval vstup České republiky jednotlivě a ne v balíku deseti zemí, o něž se unie rozšiřovala.
Už během vyjednávání o vstupu do EU iniciovala skupina evropských poslanců převážně z bavorské CSU právní expertízu Benešových dekretů, jež měla stanovit, zda vůbec může Česko (a Slovensko) bez jejich zrušení vstoupit do Evropské unie. Analýza profesora Jochena Froweina však k zklamání iniciátorů konstatovala, že „Benešovy dekrety nepředstavují nepřekonatelnou překážku pro vstup České republiky do EU“. Česku pomohlo, že už v té době neplatily restituční zákony z 90. let.
CSU hlasovala proti rozšíření Přesto však německá a rakouská strana dále na Prahu tlačila a například šéf zahraničního výboru Evropského parlamentu Elmar Brok z Křesťansko-demokratické unie (CDU) vyzval Prahu k distancování se od Benešovy poválečné amnestie, kterou byly zahlazeny i mnohé vraždy sudetoněmeckých civilistů v prvních poválečných měsících. Při samotném schvalování bylo kolem Benešových dekretů dusno především v rakouském parlamentu. V něm dokonce strany tehdejší pravicové vládní koalice zaúkolovaly parlamentní rezolucí vládu, aby Prahu donutila ještě před vstupem nejen zrušit dekrety, ale i odstavit Temelín. Téměř totožnou rezoluci pak rakouská Národní rada schválila jako dodatek k souhlasu s rozšířením EU, když největší kritika Česka zaznívala tradičně od poslanců vládní extrémně pravicové strany Svobodných.
Podobně jako v Rakousku Svobodným se požadavek na zrušení Benešových dekretů podařilo v Německu prosadit bavorské Křesťanskosociální unii (CSU), straně v níž tradičně mají sudetští Němci největší vliv. Nikoli však v Bundestagu, ale pouze ve Spolkové radě, kde na rozdíl od dolní komory parlamentu měla tehdejší pravicová opozice (CDU/CSU) většinu. Proti rozšíření EU (o Česko) hlasovali také evropští poslanci CSU v Evropském parlamentu. Zdůvodnili to právě Benešovými dekrety.
***
BAVORSKÝ PREMIÉR: DEKRETY DO EU NEPATŘÍ
Tehdejší bavorský premiér Edmund Stoiber v květnu 2004 * „Chceme Evropu, v níž vyhnanecké dekrety nebudou mít místo. Praha nemůže čekat, že diskuse o dekretech utichnou po vstupu do EU.“ * „Dekrety jsou nyní evropskou záležitostí. Jestli Češi doufají, že teď budou mít pokoj, pak jim musím říci: Teď začíná nová diskuse, ve společné EU, v evropském prostoru."
